dávno tomu

jádro zvonu

bije ve mně

nade chrámy

oči mámí

matka země

Praha živá

uhrančivá

dítě byl jsem

chápu málo

co se stalo

píše písmem

zapsala se

neptala se

tisíc duší

dob a lidí

ve mně bydlí

pod retuší