7. scéna (tajný pokoj v domě dona Vaniniho, v něm nejprve sám Missirilli, potom se objeví Vanini, lékař a nakonec i Vanina Vanini)
Missirilli
Snad celou věčnost mám tady ležet?
vlast bude strádat pod Rakušany,
papeží nevlastenci, lichváři
čachrovat budou na všechny strany,
cizokrajná šlechta rdousit náš lid
– a já zde mám zůstat jenom ležet?
Již převyšuje mne don Vanini,
svýma rukama mne převazuje,
hodiny tráví v tomto pokoji,
nejlepší věci pro mne kupuje,
tak jako bych byl jeho milenkou…
Pro vlast se víc než já obětuje!
(zamlčí se a s nechutí pokračuje)
A přece je to člověk bez víry,
hloupé úsměšky má pro moji řeč,
všechno nejraději si spočítá,
pro peníze žije a pro obchody:
duše prázdná, hlas prostopášníka,
leč vzdělání mé přece jen dobré.
(zamlčí se a s nadšením pokračuje)
Králové spolu s papeži padnou
jednoho dne, země se obrodí,
lidé už nebudou sklánět šíje,
za to toužím bojovat, umírat,
lesklou pušku zase do ruky vzít.
Itálie! Nejkrásnější země,
na dávnou hrdost svou rozpomeň se!
(vstoupí Vanini s košíkem a věcmi)
Vanini
Musíte mluvit tišeji, pane,
ačkoli pějete jak Petrarca.
Což básně? Nikdy jste psát neráčil?
Missirilli
Zas tímto hloupým tónem mluvíte?
Vanini
Měl byste psát básně, ne bojovat,
to slušelo by vám jistě více.
Missirilli
Což toužím, aby mi to slušelo?
Neprocházím se na korzu jak vy,
nehledám ženy, jejich půvaby,
nechci změkčile psát slova pouhá,
pak u mandolíny je přednášet
za blahosklonný úsměv šlechtičen.
Chci skutečnost přetvářet, bojovat,
proměnit svět a lidem pomoci.
Vanini
Blázne! Buďte rád, že jste ještě živ,
možná z lůžka nikdy nevstanete!
Pokud však ano, budete churav,
do boje se již nepostavíte.
Skvělého doktora jsem zaplatil,
za chvíli přijde se sem podívat,
aspoň z lože kéž byste povstal již…
Missirilli
Jakmile povstanu, hned odejdu!
Vanini
Zůstanete tady, pomatenče.
Zahynete bez mojí ochrany.
(odmlčí se)
Nočník vidím, že jste již naplnil,
dnes výhodnější mám objednaný,
též nové pyžamo vám obleču…
rány pro dnešek doktor převáže.
Missirilli
Proč jen tolik se obětujete?
Čím jste se na mne tolik uvázal,
že teď skoro jen pro mne žijete?
Vanini
Jářku, vy umíte klást otázky!
Možná jsem se do vás zamiloval,
však do toho vám vůbec nic není:
raději vizte, co jsem přinesl!
Šest láhví portského a paštiky,
něco zvěřiny, dobré ovoce,
knihy, abyste se tu nenudil…
Missirilli
Z toho všeho jen knihy vskutku chci.
Vanini
Dobré tituly jsem vám opatřil.
Jak naposledy byl jste spokojen?
Missirilli
Zvlášť Vergilius se mi zalíbil.
Vanini
Tipuji hned Aeneis zajisté…
Missirilli
Nezdálo se vám, že někdo klepe?
(umlknou, naslouchají, slyší tiché zaklepání)
Vanini jde otevřít
To jistě bude doktor řečený.
(k vstoupivšímu lékaři)
Vítám vás tu srdečně, signore!
Zde je mladík, o němž jsem vyprávěl,
tu nejlepší péči mu dejte již,
zaplatím cokoli, ba rád přidám.
Byl kulkou zraněn, přestál horečky,
nadarmo se ale pokouší vstát…
bojím se, že chřadne před očima,
nedobrým směrem se to vyvíjí.
lékař k Missirillimu
Dovolíte, abych vás prohlédnul?
Missirilli
Toužím být co nejdříve uzdraven!
lékař prohlížeje Missirilliho
A jak se vede, done Vanini?
Vanini
Bonerive mi dobrý obchod dal
a všechno vyvíjí se výborně,
u kurie jest málo nového,
politika nemá žáden smysl
a konexe nejsou k zahození.
Zajisté dáte si s námi portské.
lékař
Již tím mi všechno tu zaplatíte,
neb žádné výkony nejsou třeba.
Vážné to bylo sice zranění,
teď jste ale z nejhoršího venku,
stačí jen čekat, ležet, v klidu žít,
jemnou stravu a pití přijímat…
za pár měsíců budete zdravý!
Missirilli
Úplně, nebo jen tak napolo?
(Vanini mezitím rozlévá víno)
lékař s číší v ruce
To uvidíme potom. Vemte si.
(Missirilli si bere víno)
Vanini
Na zdraví našeho karbonára!
lékař
Ať žije svobodná Itálie!
Missirilli
Na všechny vlastence jako jste vy!
Jak vidím, smýšlíte stejně jak já.
lékař
Dost lidí vás tajně podporuje,
sbírku jsem na vás viděl vybírat
a dost karbonárů znám osobně.
Avšak přesto, vy jste příliš mladý,
horká hlava vede do záhuby.
Missirilli
Studená se hodí jen do hrobu.
Vanini k lékaři
Zde mladíkovi líbil se Virgil.
Vy dáváte pří přednost Homéru…
lékař
Snad máte ho tu někde po ruce,
přečtěme si trochu, pak srovnejme…
mám čísti já, nebo někdo jiný?
Vanini
Zas zdálo se mi, že někdo klepe!
Missirilli
Že by mne někdo zradil v úkrytu?
Připravím se, abych mohl prchnout
tímto oknem sem přímo pod střechu…
Vanini
Kudy nedostanete se nikam.
Jste nyní polonahý mladý muž,
jak zranil jste se, to je vaše věc,
za synovce vás budu vydávat…
konečně, o všem jsme již smluveni.
Vanina za dveřmi
Nedělej se, že tam nejsi, otče!
Vanini jde otevřít
Cos horšího je to než četníci!
Slyším svoji dceru? Špehuje nás?
Co teď, křehká, mnohomluvná ženo?
Tvůj otec i při svém věku přece,
postavení a všeliké ctnosti
má též právo míti svůj románek
– ty pak přijdeš, jak pes všechno cítíš,
odkryješ tajné poklady moje
zcela bez všeho vkusu a taktu.
Vanina
To tajemství je silnější než já…
ale vidím, otče, že je to muž!
Vanini
Doktore řekněte, pročpak bych měl
celý život jen ženy milovat?
Zde tento jinoch je můj chráněnec
a víc se o té věci nedovíš!
lékař
Vy věru umíte být galantní!
Zde je dámo, Petr Missirilli,,
skvělý mladí, statečný karbonár
(otočí se k Missirillimu)
a zde na druhé straně je žena,
již nejkrásnější zvolil celý Řím.
Vanina
Já jsem Vanina Vanini, pane.
Missirilli
Promiňte prosím, nemohu vstát víc,
je mi největší ctí v mém životě,
potěšením, že nelze vyslovit.
Vanina
Je snad, doktore, vážně nemocen?
lékař
Ještě před chvílí nic mu nebylo,
avšak že nemůže vstát, mylady,
to způsobeno není nemocí,
on je pod přikrývkou totiž nahý.
Vanini
Hleďte si, dcero, dona Livia,
tento zde má příliš horkou hlavu…
však chcete-li už sem občas chodit,
vždycky opatrně našlapujte
a nikde ani muk, krk ten jeho
příliš hodil by se naší vládě.
Teď ale necháme karbonára,
všechno donesl jsem potřebné,
tož můžete se převléci, pane,
umýt, najíst a snad přečíst knihu,
Odpoledne se znovu stavíme.
Missirilli
I vy, Vanino, ke mně přijdete?
Vanina
Ano… pokud si to budete přát.
Missirilli
Více vás prosím o to než snažně.
Vám moc děkuji, done Vanini!
Vy, doktore, prosím tu zůstaňte,
ještě mluvit s vámi potřebuji.
lékař
Jak je libo, mladíku. Jsem k službám.
(Vanini odchází, lékař rozmlouvá s karbonárem neslyšně a v popředí stojí Vanina)