první šlechtična
Pukla bych vzteky moci puknout jen,
ta nána, ta vyfintěná nána!
druhá šlechtična
Chcete se zesměšnit? Pohrdejte
klidně výsledkem té hloupé věci,
však muži k zábavě si vezmou ji,
za nevěstku bude vyhlášena…
jenom my nedobytelné potom
získáme u těch tupých mužů vrch.
třetí šlechtična
Muž je jen o trochu víc než zvíře,
mladičká si ho podmaní krásou,
on bude nýt a slintat, vztekat se,
potom ji užije a zahodí…
trvale potřebuje jen paní,
která má dosti rozumu na to
správně vést ho žitím na obojku,
k této potom jak pes lne věrností.
první šlechtična
Správně díte: jen jí pohrdejme!
třetí šlechtična
Ať nikdo nepozná ponížení,
jež palčivě nás pálí do srdce.
(všechny tři odcházejí)
4. scéna (Boneriveho zahrada, opuštěný kout, kouzelná jarní noc – Vanina s Liviem sami)
Vanina
Pojďte, vrátíme se už, Livio,
tam kdesi vrcholí slavnost moje
a já tam nejsem… i slavnost vaše…
Livio
A já tam ani nechci být, víte?
Vanina
Naší nepřítomnosti si všimnou
nedobré řeči budou kolovat…
Livio
Co na tom, když já vás mám tolik rád?
Vanina
To byste musel být galantnější,
ne zde mne držet jak vězenkyni,
leč nabídnout mi rámě, být družbou,
jenž mne na trůn bezpečně dovede.
Livio
Pokladu se vzdát vaší blízkosti?
Vanina
Jste vskutku obdivuhodný, pane,
spíš hleďte si těch dam a těch pánů,
kteří po vás patrně dost touží.
Livio
Láska nechodí k těm, kdo ji chtějí.
Vanina
A v tom je tuším právě náš problém.
Však myslím, že jste překrásný jinoch.
Livio
Viděl jsem se v zrcadle, já to vím,
zvláště profilu si povšimněte
– není božský snad a vskutku skvělý?
A vlasy? Co říkáte účesu?
Vanina
Jste hotový Vulkán či Medúza.
Livio
Umíte najít skvělá srovnání!
Vanina
Jste tak vzdělaný, done Livio!
Livio
Ani nepotřebuji četbu knih.
Vanina
Pročpak jen se o mne ucházíte?
Přece v ničem se vám nevyrovnám…
Livio
Vzplanul jsem náhle vášní šílenou!
Netušíte, odkud ta nemoc je?
Vanina k sobě
U vás je to patrno, od varlat.
Livio
Nenašli jsme též žádného léku,
nezbývá se tedy než poddat ji.
Vanina ironicky
Ctím velké hoře srdce vašeho.
Livio
Vy jste nesmírně krásná, Vanino!
Vanina k sobě
A vy jste zase nesmírně blbý.
Livio
Proč mlčíte, proč mne trápíte tak?
Vanina
Všimla jsem si: máte na tváři kaz.
Livio
Zde v této tmě? Kaz na mojí tváři?
Pojďme k ohni, pravdu uvidíte!
Vanina odváděje ho pryč
Ba je to kaz, zdá se mi dost velký,
neblaze vrytá stopa po akné.
5. scéna (římská ulice v tu noc, prší, je mlhavo, náhlá změna počasí, hraběnka Lisa Vitteleschi čeká v drožce se služkou Veronikou na uprchlého karbonáře – s nimi kočí, pak se objeví i biřici)
Lisa
Co když ho zranili, Veroniko?
Veronika
Jistě ho nahánějí s puškami,
vždyť je to karbonár, má paní!
kočí pro sebe
Na Satana tu asi čekáme!
Dvě ženské přijdou, hodí mi pěťák
– a jeď! Raději stokrát jet než stát!
(obrací se k ženám)
Hej vy tam! Tu to nestojí za nic!
Slečinky! Kuš, kde je váš nápadník?
Bude to drahé, to zaplatíte.
Lisa
Co si to ten trhan odvažuje?
Neměla jsi snad vybrat jiného?
Veronika
Je zákaz ježdění bryček přece,
kam nahlédnete, karabiniér,
navíc začalo pršet, je mlha
a zima, že bys psa nevyháněl.
Lisa
Počasí se zkazilo ráz na ráz.
Že utekl, jest pravděpodobné,
jakýsi útěk se přece musel stát,
každý o tom mluví… a ne jen to:
i policie je bdělá nad ním.
Veronika
Jste hraběnka, i co je vám po něm?
Že je mladý, křehký a nevinný?
(chvilku se odmlčí)
Jen slyšela jste o něm vyprávět,
již uplácíte všechny jak divá.
Prý o dvacet let je mladší než vy!
Má paní, to proto tu riskujeme?
Lisa
Podivná snivá vášeň chytla mne.
Nejdu za tím cílem, jak myslíš ty,
stačí mi ho pouze osvobodit,
jiná představa se mi protiví.
Veronika
Křížek na čelo a požehnání,
kdesi ho pak za pár let zastřelí,
nedožije se věku žádného:
však z vězení by jako muž vyšel,
věděl by, jak je náš život cenný!
A kolik je takových mladíků!
Sto let je můžete zachraňovat,
zase zpátky vám je budou chytat…
leč buď zbankrotujete do roka
nebo ještě dříve vás usvědčí.
Lisa
Toho jednoho chci vysvobodit,
o něm snít, o něm zprávy dostávat,
jako syn by to byl můj nejdražší
– a nezastírám: také milenec.
Hle, vidíš tam v rohu toho muže?
Veronika
Nepůjdu tam k němu ani za nic!
Lisa
Vyjdi rychle, takto zní rozkaz můj,
ptej se na dohodnutá znamení,
bude-li to on, sem s ním pospíchej,
zde v kočáře čeká ho bezpečí.
Veronika
Ani zbla se necítím bezpečně,
ale že již chcete, tedy vyjdu,
budu-li ovšem pro vás zatčena,
mne nezapomeňte hned vyplatit,
ačkoli hoch nejsem jako tamten…
(vyjde ven)
Lisa pro sebe
Je drzá poněkud, ale věrná,
taktéž na mne se může spolehnout.
Hovoří spolu! O čem to asi?
Raději tam jsem měla jít sama,
tak hrozí nebezpečí jich lásky.
Ona je mladá, on je také mlád,
hudbou očí se dohovoří již,
a já pro něj budu jen stařena.
kočí pro sebe
K ďasu! Za frackem si vyšla běhna!
Než dorobí do spolu, čert je vem!
Pěknou stříšku mají a pohodlí,
ledové kapky na ně nekapou.
Hej kozo, která jsi tam zůstala!
Nechtěla bys mne zahřát tělíčkem?
Lisa
Hrozný chlap, huba nevymáchaná!
kočí spatří blížící se biřice
Ó páni biřici ve světle lamp!
Co by mohli po chudákovi chtít?
(biřici si ho všimnou a přicházejí k němu)
první biřic
Neviděls tudy kolem procházet
mladíka krvavě zraněného?
kočí
I kdybych viděl, mám svoje švestky,
jářku, vypálit si rybník nedám
a vás kéž bez příčiny spere ďas!
první biřic
Tobě se ale mrknu na zoubek!
druhý biřic
Na koho tu čekáš, ty burane?
kočí
Na tebe rozhodně ne, hlupáku!
první biřic
Že já tě zatknu, před soud postavím…
kočí
Hleďte si svého a mě nechte být,
ještě chvilku a ucviknu úplně.
druhý biřic
V takovém dešti čekáš tu, brachu?
kočí
Jen pobavte se radši s tou uvnitř,
vždyť tu přece nejsem z vlastní vůle.
první biřic jde k okénku
Dobrý večer přeji, krásná dámo:
váš kočí již propadl zákonu
a jste podezřelá s ním, bohužel,
mohla byste si tedy vystoupit?
druhý biřic přistupuje
Bloude! Toť hraběnka Vitteleschi.
Lisa
Ano, a vy jste dva tupí muži!
Což nemáte v těle kousek taktu,
toužíte mne spatřit in flagranti?
Či máte ještě zpozdilejší cíl,
že dosud tiše jste neodešli?
první biřic ustrašeně
Omlouváme se, poroučíme se,
nikdy jsme se s vámi neviděli.
(oba biřici spěšně odcházejí)