XXVII

Všude je dneska bláto,

mám od toho celý ponožky,

o botách ani nemluvím,

ten deštivej den, velkej stín

na holejch stromech po létě

i na cestách kdysi vyhřátých

i na duši, jako vzpomínka…

Ještě pořád je brzo na koledy,

víno došlo, i slivovice,

čím jen, čím tu duši zahřát?

Těmi čtyřmi stěnami,

tím vakuem, co je mezi nimi,

těmi tichými pohledy

skrze záclony na plouhu cest

a strouhy nikde nekončící?

Dnes fakt pořád leje,

asi se projdu do lesa

a pak ti třeba poslechnu,

třeba Uherský tance

 

 

 

XXVIII

Ty široký třídy, co vedou středem města,

jak tepny valící se k srdci horizontů,

proud nekonečnech řek bez pramenů

s umíráním a rozením všech prcků po cestě,

exodus všeho směrem přes nedotčeném Jordán,

ty široký třídy čtyřicet let se živící manou,

slibující mladým věřivcům svůj Kanaán,

ale kdo z nás ho směl byť jen chvíli spatřit

blíž než z tý proklatý hory Fazga?

A lidi se na těch cestách kupí jako mraky,

co svůj déšť nesou zase nad moře, zpátky…

 

 

 

XXIX

Plechovka od piva

spadlá a válivá

zas směje se barvami

do tváře svítání,

prázdná je, k ničemu,

vítr s ní hraje si,

poslouchá sirénu,

běží za svítáním,

plechovka od piva

dutá a smířlivá

jak malý žebráček

svět bere do dlaně.

 

 

 

XXX

Keře kolem cest

táhnoucí se po parcích

jak šedé slépky na vejcích,

jak pokorná skrýš pro ponížené,

útulek všeho odhozeného,

skladiště toho, co se musí skrýt,

co dosloužilo navždy, zneužito,

povlaky plísně a deformity,

ty smutný keře podél cest,

který na jaře rozkvetou

těma nejkrásnějšíma růžema v okolí

jako hrobky na krchově,

jako bdělý matky zatracených

a upomínka pro tvrdé vítěze.

 

 

 

XXXI

Všechno se kamsi hrne

jako čelo laviny, ledovce či magmatu

a všichni víme, jak to skončí

a k čemu jsme byli určeni od zrození,

střídou dob se všecko kamsi hrne

a tikáním hodinek se všecko klame,

zanecháváme za sebou spálenou zemi

a zemi tý říkáme minulost

a před sebou tlačíme budoucnost,

to synonymum vší smrti.

 

 

 

XXXII

Bufetík s rozpačitou paňmámou,

která svý rozpaky halí do přísný tváře,

obskakuje kolem prastarý váhy,

dole pod sebou má nejrůznější saláty

a škrabácky napsaný cenovky…

Ne, fazolovej salát nemáme, ani křenovej,

tady tohle je pařížskej, vlašskej

a ještě tohle je bramborovej,

a tak sem si dal 20 deka vlašskýho

a sedl sem si k takovýmu mrňavýmu stolečku,

kterej se kácel, když sem do něj šťouchnul,

a byl prostřeném tmavě hnědým ubrusem

se zašlými fleky a dírama.

A bylo mi hej, když sem tak po ránu

jedl ten skvělej salát a rohlíky

a připíjel k tomu teplý pivo.

 

 

 

XXXIII

Hele páni plešatí,

ženy galanterií ověšené,

děti smutné, vytřeštěné,

tihle všichni spěchají,

pláště vlají ve větru,

dívkám vlají copánky,

pán vstupuje do banky,

vede si nevěstu,

jo vede si nevěstu,

hele duhy v kaluži,

domy se z bažin tyčící,

slza sjela ti po líci,

ty kresby si nic nedluží,

co na zeď kdosi nastříkal,

kostky hnědý jsou,

máš punčochu špinavou

od bláta,

jo od bláta.

 

 

 

XXXIV

Přijel cukrář!

Cukrová vata za pakatel!

Dětinky, matinky, tatínci!

Je pouť,

jen jednou do roka,

co vám to udělá!

Svatý Matěj,

marcipán,

kolotoče se votáčej,

děti, děti hurá!

Přijel cukrář!

Má takový bílý domeček,

v tom domečku marcipán

a lepkavou vatu cukrovou,

je pouť,

na svatého Matěje

děti, děti lízejte!

 

 

 

XXXV

Hot dog může bejt všelijakém,

často je párek, kečup, cibule, houska,

ten teplej, zatraceně drahej hot dog,

teplýho hotadoga občas žere Teplou

a občas automechanik a cikán a prezident

a předseda vlády si ho dává v parlamentu

a vrahové kdesi ve věznicích

čili lochu čili kriminále čili base,

někdy jsou hotydogy docela ostrý,

na to pomáhá nejlíp vychlazeném ležák,

prodávaj se v takovejch budkách podél cest,

kde maj velký nádoby s kečupem

a voňavo a draho a tmavo a záhadně

a musej dodržovat předpisovou hygienu,

kterou stejně nikdo nedodržuje,

ty hotydogy, to je tak na jednou do huby,

když třeba spěcháš na vlak nebo tak,

takový to jídlo přivezlý z Ameriky –

a mravenci kolem těch budek sborem skandujou:

hot dog, hot dog, hot dog, jako na fotbale,

když dává nějakej frajer gól,

hot dog, hot dog, hot dog, hot dog

a mravenčí královna jim jeden koupí,

s tím vystačí na celej týden.

 

 

 

XXXVI

Lidi postávaj před kinem,

přišli brzo do háje vzrostlejch lip,

přišli se zulíbat a prostě pochopit,

jak tahle májová krása je vůbec možná,

přišli se pomodlit, aby už nepřišla budoucnost,

na vrcholu víry v nepomíjejícnost krásy,

splav duní kousek dál tady dolů,

všichni stojej a skvěle se smějí,

samí mladíci ve vkusně trhanejch riflích,

snědý a štíhlý stehna jim vystupují ven,

samé mladé super dívky se zubany jako perly

stojí na trávě měkčí než sám mech,

žmoulaj vstupenky na ten film ve svých mladých rukách

a mně to všechno připadá jako nějakej májovej sen,

jako kdyby dryády vystoupily ze stromů

a nejkrásnější polobohové se přimkli k nim.

Lidi postávaj před kinem,

vrků, vrků holoubek, cukrů, curků hrdlička

na těch vysokejch lipách volaj do nebe

a Amor přilítá se svým lukem do těch trav,

do těch duší zduřenejch… amen, amen vám.