Každý, kdo se seznámil s naukou o energetické bilanci chemických reakcí, musel narazit na pojem Gibbsova energie. V této veličině se např. uvádí přínos nebo naopak výdaj jednotlivých reakčních kroků v lidském těle. Hlubší pátrání po tom, kdo vlastně Gibbs byl, je však zapotřebí začít v pokročilých učebnicích fyzikální chemie, nejlépe v kurzu W. J. Moora, který se dějinám a filozofii této disciplíny věnuje opravdu příkladně. Tomu, kdo se do tohoto pátrání pustí, se začne tajit dech nad géniem, který bez přehánění patří do jedné řady vedle Maxwella (ten byl také jedním z prvních, kdo Gibbse docenil), Einsteina nebo Bohra. O to větší škoda, že se o Gibbsovi ví tak málo. Cílem tohoto textu je to aspoň zčásti napravit.

Josiah Willard Gibbs (1839-1903), několikátý toho jména, přišel do akademického prostředí už svým narozením. Jeho otec přednášel posvátnou literaturu na Yale a matka byla absolventkou literárních studií tamtéž. V roce 1858 Gibbs úspěšně ukončil studia, započatá na Johns Hopkins a dovršená na Yale. A na Yale, čili v New Havenu, zůstal téměř po celý svůj život. Pět let po ukončení studií získal vůbec první PhD, udělené v USA v oboru inženýrství. Potom strávil několik let v Evropě, kde ho ovlivnili tehdejší vůdci fyzikální chemie Kirchhoff a Helmholtz. Po návratu na Yale se stává profesorem matematické fyziky a píše stěžejní dílo On the Equilibrium of Heterogenous Substances, které dalo základy chemické termodynamice a stalo se tak jedním z nejdůležitějších pilířů chemie od dob Lavoisierových.

Gibbs měl také velký podíl na založení vektorové analýzy, která výrazně přispěla k rozvoji matematické fyziky. Jeho práce v oboru statistické mechaniky rozvinul později ve slavných rovnicích Maxwell a nakonec i kvantová mechanika. I. Prigogine často poukazoval na Gibbsovy výsledky ve snaze zcela překonat tradiční termodynamiku. Osobně nepochybuji, že Sebrané spisy J. W. Gibbse, které jsem nedávno zahlédl v nabídce na amazonu, budou to nejlepší čtení pro každého, kdo miluje opravdovou vědu a chtěl by přinést zásadní vhledy do současné fyzikální chemie či fyziky. Já sám si tuto rozkoš nechávám na pozdější roky života, dá-li mi je Bůh (aspoň se mám na co těšit).

Pokud jde o osobní život, Gibbs se nikdy neoženil a žil v domácnosti své sestry a svého švagra. Je těžko říci, zda vskutku žil jenom pro vědu, nebo zda své opravdové prožitky tajil někde v hloubi nitra. V každém případě je škoda, že toho o Gibbsovi, na rozdíl třeba od Einsteina, je známo tak málo. Umřel dva roky před annus mirabilis moderní fyziky, kdy právě mladý patentovací úředníček svými třemi články změnil fyziku. Nebe by mělo existovat už jen proto, aby Gibbs o tento zážitek nepřišel definitivně, on by ho totiž ocenil víc než většina z těch, kdo těch posledních sto let teorii relativity a kvantovou fyziku učí, šíří a zplošťují či deformují.