Bonerive
Ženu? Vím jen o jediné ženě,
která u mne smí ženou být zvána
– a to je vaše dcera, Vanini.
Tak kolem světla v hluboké tmě
mouchy létají jako zběsilé,
jak i muži na tento ples zvaní
kolem té dívky, jež je vílou spíš.
Vanini
A ona nedovede si vybrat!
Skvělou partií je don Savelli,
nejpohlednější mladík ve městě,
jeden z nejbohatších a nutno říct,
že strýce má na vysokém místě.
Bonerive
Římský guvernér a váš příbuzný?
Vy víte, kudy chodit, Vanini!
(odmlčí se)
Jste tedy Liviovi nakloněn…
Vanini
Tisíckrát mohu být – na co to je?
Dcera si řekla, že ho nechce mít,
ačkoli on láskou pro ni šílí.
Bonerive
A co uvádí jako důvod vám?
Vanini
Jen pravdu: Livio je primitiv.
(pokyne na služebníka a něco mu šeptá, ten pak chvátá pryč)
Avšak má dcera je také husa…
Čte si v knihách, stále sní, přemýšlí,
neumí se vyrovnat se světem.
Bonerive
Škoda jenom, že nejsem mladší dnes.
(přichází Vanina Vanini)
Vanina
Vévodo. Otče. Co jste si přáli?
Vanini
Ty jsi zapomněla? Chceš se vdávat!
Bonerive
Již za vámi běží ten nápadník,
který je vám duchem i jměním svým
a krásou nejvhodnějším ženichem.
Vanina
Však provdejte se za něj, vévodo!
(obrací se k spěšně přicházejícímu donu Liviovi)
Savelli, říkají, že jste krásný…
Livio
Byla byste jiná být to pravda.
Ale škaredost mi nevytknete,
proto si se mnou pojďte zatančit.
Bonerive
Krásce napište milostný sonet,
žena spíš do slov se zamiluje,
než do třeba sličné mužské tváře…
já kdysi psával jsem madrigaly,
na loutnu jsem drnkal jí pod oknem
a dobyl jsem srdce přemnoha žen.
Livio
Knihy! To jsou všechno zas kouzla z knih!
Jaký ďábel knihu vynalezl?
Všude drží moc svými písmeny,
nudné, vážné a krátkozraké jsou,
pramen života jenom znečistí.
Vy jste říkal, můj slavný vévodo,
že mnoho žen jste takto ulovil,
já však nechci mnoho, jedna stačí,
tu jedinou chci dobýt a bez knih.
Vanina
Jste prostě líný číst, to je důvod.
Bonerive
Proti gustu těžká disputace,
avšak bude se tančit, do tance
se vy mladí neváhejte již dát.
Livio
Smím vás prosit, nádherná Vanino?
Vanina
Prosit smíte, mondénní zajíčku,
to je ale všechno, co můžete.
(rezolutně odchází)
Livio
Počkejte! Mám pro vás krásný dárek!
(spěchá za ní)
Vanini
Nechejme dceru dcerou a pojďme,
výhodné obchody nás čekají.
Bonerive
Máte pravdu, tanec není pro nás
ani omamná krása mladých žen.
(oba odcházejí)
3. scéna (volba královny krásy na plese, všichni se hrnou na jeviště)
don Caietani stojí vpředu a mluví ke všem
Nejmilejší hosté plesu, pozor!
Již dost bylo příležitostí všem
spatřit ty krásky, co se tu sešly,
ba s mnohými jsme tancovali už
– z nich pak je těžké vybrat nejhezčí,
ta je taková a ta zas jiná,
tady přece všechny ženy krásné jsou!
(potlesk)
Přece však pro zábavu hostů všech
nechť páni tajně napíší jméno
té, která nejkrásnější zdá se jim.
(pánové píší na svůj lístek jméno a skládají ho a dávají Caietanimu)
Bonerive Caietanimu
Lístky, prosím, vybírejte nyní
a pod dohledem budou sečteny.
Caietani je vybírá
Již konám podle rozkazu, pane.
(odchází)
Bonerive
Jméno vítězky bude sděleno,
počet hlasů a též další místa
zamlčíme, aby snad řevnivost
a zášť z té kratochvíle nevzešly.
druhý šlechtic stranou
Zítra to bude vědět celý Řím!
kněz
Jistě chápete, že jsem nevolil,
to nesluší se na mé poslání.
třetí šlechtic
Jste snad ke kráse žen necitelný?
první šlechtic stranou
On cit má značný pro krásu mužů.
kněz
Ta otázka nezní dost patřičně.
Bonerive
Právem jste se zdržel hlasování,
důležitější věci řešíte…
avšak, pánové, to jste slyšeli?
(odmlčí se, společnost tichne)
Snad vy, důstojnosti, něco víte,
čím společnost tuto pobavíte.
kněz
Jen račte se ptát, já již poslouchám.
Bonerive
Don Vanini, jehož všichni znáte,
jel zde na ples přímo nočním Římem
– a prý město bylo dost nevlídné,
zas jakýsi karbonár utekl
ze slavné svatoandělské tvrze.
Cožpak je to pravda, otče, či ne?
Vanini
Kdo je to a jak je nebezpečný?
kněz
Je mi to líto, o ničem nevím,
a i kdybych věděl, nesmím říci.
Škoda těch hochů, říkám vám, dámy!
Je sladší něco než sloužit Kristu?
A oni vlast si berou za modlu…
vlast? Naší vlastí je přece nebe!
Copak já se cítím jako Ital?
druhý šlechtic stranou
To není divu u papežence,
za ty myslí a cítí Svatý Stolec.
kněz
Itálie je cosi umělé,
co nikdy tu neexistovalo
a též nikdy se skutkem nestane.
Vanina
Tak proč tomu věří, důstojnosti?
Livio
To je jako byste se zeptala,
proč blb věří, že se zem otáčí…
kněz
Je hypotéza, že se otáčí,
k tomu církev staví se nestranně,
avšak ti karbonáři jsou vrazi,
kradou nejpoctivější majetek
a rouhají se Bohu našemu.
první šlechtic stranou
Nu což, ať nakradou si z kostelů,
co pámbíček stejně neužívá.
kněz
Za to všechno může Napoleon!
první šlechtic zvolá
Zabte ho a zničte, propíchněte!
kněz
V tom spravedlnost již zvítězila.
(odmlčí se)
A vy, můj vévodo Bonerive,
račte si uvědomit závažnost,
jež útěkům vrahů přináleží,
a neptejte se na to veřejně.
Pak justice tu bude jen pro smích.
druhý šlechtic stranou
A pro nic jiného taky není!
Bonerive
Nutno připustit, že jsem pochybil,
nyní však vidím, že je sečteno,
co na lístečky všichni napsali.
Důstojný otče, na usmířenou,
nechtěl byste snad vy to ohlásit?
kněz
Rád přijímám to
z lásky k bližnímu.
Caietani
Všechny lístky teď házím do krbu,
jedno však s radostí řeknu vám,
je nutno to brát jako zábavu:
na jednu z těch kartiček se dívám
a snažím se přečíst jméno ženy,
vidím ale: Livio Savelli!
Tož dostal jste, Livio, také hlas,
je někde zde váš tajný příznivec.
kněz
Nelze se divit při vaší kráse,
lidská přirozenost je křehká přec.
Livio
Já jediný z mužů jsem dostal hlas?
první šlechtic
Od mužů můj milý příteli však.
Livio
Co je mi po tom? Jsem vítěz tedy!
Bonerive
Tož, otče, vyhlaste dva vítěze,
nejdříve zde dona Savelliho,
potom tu, na níž se zraky tážou.
třetí šlechtic přichází
Už jste volili královnu krásy?
Vanini
Tuším, že jste se jaksi opozdil.
Teď vyhlášený bude výsledek.
třetí šlechtic
Můj hlas, prosím, započítejte též,
já volím ze všech těch překrásných žen
Vaninu Vanini, tu krásu krás.
Bonerive
Volby jsou tajné, co tak křičíte!
Vanina
To podle toho poznáte muže,
že dovede říct ženě: jste krásná.
první šlechtic
Jsi nejkrásnější ze všech, Vanino!
Caietani
Vanino Vanini, i já jsem muž!
Bonerive
Chcete vědět, koho jsem volil já?
druhý šlechtic
Jako já přec: Vaninu Vanini.
Bonerive
Jak jste se to dozvěděl, příteli?
Livio
Stačí se na ni jenom podívat,
já volil bych Vaninu tisíckrát.
Bonerive
A vy, vy ostatní muži, vy jak?
Jeden hlasoval pro Savelliho,
a vy ostatní – pro Vaninu?
všichni muži
Já volil jsem, vévodo, nejinak!
kněz
Vskutku vy jste vyhrála, Vanino.
Vanini
Také já hlasoval jsem pro tebe.
Bonerive
Pojďte, prosím, zvu vás do svých zahrad.
(všichni odcházejí, zůstává pár šlechtičen)