Vaninu Vanini jsem napsal během pěti měsíců (květen až říjen) v roce 2000, a to na námět z milovaného díla milovaného Stendhala Italské kroniky. Původně jsem myslel spíše na jiné příběhy z této knihy, ale nakonec jsem si řekl, že by nebylo špatné zpracovat romantickou látku vzpoury karbonářů a tragického střetu lásky s protivenstvími. Drama předkládám nikoli ve formě původní, ale s úpravami, které (jako v případě Cikánky) provádím během přepisu původního rukopisu do digitální formy.
První dějství
(Řím, podmanivý jarní večer, kolem r. 1820. Nejprve vystupují šlechtici na ulici, potom se v domě dona Boneriveho scházejí dva bankéři a šlechtici, Bonerive a Vanini, Vaninino dcera a celá rozmanitá společnost. Venku na ulici tutéž noc šlechtična Vitteleschi spatří zraněného mladíka, karbonára. Ukryje ho u dona Vanini, kde se do něj zamiluje jeho dcera.)
1. scéna
první šlechtic
Prý královnu krásy volit chtějí…
druhý šlechtic
ptát se na to, co stejně vidí zrak?
Proč volit, když dávno všichni víme,
že nejkrásnější je přec Vanina?
třetí šlechtic
Don Livio celý večer šílí!
první šlechtic
Ples v plném proudu, jak hodno Říma,
náměstí bankéřů flirty žijí,
jednohubka sem, jednohubka tam
– a Livio s jazykem na vestě
ji uondává svou debilitou.
druhý šlechtic
Tož vyjděme na zteč raději my,
don Asdrubale přijde o dceru
ve chvíli, kdy ona potká muže.
třetí šlechtic
Lépe si zjednat úvěr u taťky
Boneriveho, otce večírku:
už jste něco usmlouvali, páni?
první šlechtic
Byl by blázen, kdyby nám půjčoval!
druhý šlechtic
Don Asdrubale byl by lepší tchán!
třetí šlechtic
To spíše tlouštík půjčí milión,
než by jeden z nás, jak tu stojíme,
Vaninu mudrlantku vyzískal.
Čteme knihy? Milujeme verše?
Máme mravních ctností lesk – byť vnější…?
(chvíli se zastaví a osloví druhého)
Poslechněte mne, done Giovani,
jste vzdělaný a plný nadšení?
(druhý krčí rameny, osloven je první)
Viděl jste někde v Římě, tu či tam
ženu, jež při spatření dona Livia
by nevzplanula touhou tělesnou?
první šlechtic
On nejkrásnější je mezi muži,
žena mu nemůže vzdorovat…
druhý šlechtic
Ta nejkrásnější mezi ženami?
všichni tři
Ba, nezíská Livio Vaninu!
(chvíli ticho)
první šlechtic
Všimli jste si šatů Beatrice?
Oko jiskrné, úsměv, který hrál,
tančí tím jarem jak pobídnuta…
je skvělá, ba řekl bych, že božská.
(zamyslí se)
Vanině se ovšem nevyrovná.
Třeba však uvážit též každému,
že lásce je přístupna pro změnu.
třetí šlechtic
Vhodných žen k sexu je na světě dost,
čeho je málo, to jsou peníze.
druhý šlechtic
Prosím, nedáte si se mnou doutník?
třetí šlechtic
Máte výbornou značku, děkuji.
první šlechtic
Váš doutník nelze odmítnout, díky.
třetí šlechtic
Co dělat, aby život nenudil?
Je načase se vrátit do sálu!
druhý šlechtic
Pod křišťálové lustry přepychu
mám připravenu řadu vyznání,
víno do ruky a skvělou ženou…
tam za dveřmi stačí jenom sáhnout.
první šlechtic
Ten Bonerive je okázalý,
jen si od něj trochu odloupnouti,
že by to tlouštík ani nepoznal…
(vzdychne)
Vynikající doutníky, pane!
(na scénu vběhne sluha)
sluha
Valčík! Páni, jen si už vyvolte.
(hned odběhne)
druhý šlechtic odcházeje
Zas ten hloupý tanec Rakušanů…
potupné je to pro nás pro Italy.
třetí šlechtic odcházeje
Služ papeži a hovoř německy.
první šlechtic odcházeje
Politikou žijí jen chudáčci.
2. scéna (palác Boneriveho, nejprve soukromě Bonerive a Vanini, potom přicházejí ostatní)
Bonerive
Již čekal jsem vás, done Vanini,
s netrpělivostí snad přílišnou,
avšak dobrý obchod je krásná věc…
vždyť jak člověk moudří, jde životem,
nejdříve žhne po dárcích rozličných,
je děcko, s cetkou si dlouho hraje,
potom milostná touha vzkypí zas,
svou vyvolenou má za bohyni,
celý den myslí, jak se setkat s ní,
hodiny básně píše, skládá verš
a hlas chvěje se mu, když promluví…
pak ale zapomíná, kdo to byl,
s kým se před lety líbal vášnivě,
ba zdá se mu to zcela lhostejno:
jak z děcka vyrost, tak i z mládí teď.
Co nám starým zůstává, je obchod.
To pro něj se člověk ještě vzruší,
před spaním si procenta počítá,
zas hraje, zas se střídavým štěstím…
Já řeknu vám, done Asdrubale,
že pokud i z tohoto odrostu,
pak kéž bych se vrátil v dětská léta,
vždyť lépe být dementní naskrz skrz,
než žít beze všeho, navenek žít,
uvnitř ale být mrtev naprosto,
stát se zaživa vlastním hrobem svým.
Vanini
Obchod nikdy bavit nepřestane
vás ani mne, můj drahý vévodo.
Je mi líto, že jste musel čekat,
avšak na ulicích je divoko,
snadno byste slyšel střelbu z okna.
Bonerive
Ne! Revoluce? Zas karbonáři?
Vanini
Vždyť vícekrát než dvakrát za měsíc
se prefektovi vymkne z ruky vše,
buď nějaký vězeň uteče mu
či začne honit čerstvé zločince…
pak karabiníky všude vyšle,
ale nedosáhne tak vůbec nic.
Bonerive
Těm karbonářům jsem dlužen výsměch,
jedni se pominuli z četby knih,
druzí zase z hladu jsou šílení.
Nevíte však, co stalo se dneska…?
Vanini
Oficiálně neví nikdo nic…
Bonerive
co jiného čekat od kurie,
ale což nezná pravdu celý Řím?
Vanini
Mám z dobrých zdrojů, však víte odkud,
zprávu, že dnes utekl karbonář…
prý jakýsi nebezpečný mladík,
jehož věznili v andělském hradě.
Celá elita je podezřelá
z osnování tohoto útěku…
Bonerive
Pojďte, napijeme se na zdraví
toho mladičkého karbonáře.
(nalévá víno, podává číše)
Ať pukne vzteky celá kurie!
(vypijí)
A kdo jim to tak vypálil rybník?
Vanini
Za vším hledejte ženu, vévodo…