Dle pyšných kmenů z Libye
se v té době zrodil asi
jako první z lidské rasy
na březích Nilu, který je
vláhou, co poušť jí obžije,
Garamas, jejich prapředek.
Leč neciť k předku náhle vděk,
nevěř všemu, co se říká,
báj je jako republika
s nápisy lidu na vše zdech.
Což vzešlo lidstvo z Úrana
ve vřavách oblud rození?
Už srdce hrůzou bije mi!
Pověst je jinak napsána
a pleteš-li už nohama,
odpočiň tedy na chvíli,
neb jsme se téměř ztratili
a daleko je k návratu…
hle! Kronos mocný chvátá tu,
mu v patách dav pak opilý.
Všichni a všechno od krve
a Kronos mává varlaty,
jež z mrtvoly vzal od táty,
ať pánem všech je poprvé.
Tak artist stoupá po brvě
do výše život vsadivší,
jak pevninou i hládí vší
to povstání se událo…
těch, co padli, je nemálo
a slaboch vlezl do skrýší,
leč Osud přeje Kronovi:
Úranos zaspal povstání,
ho banda vrahů dohání,
sběř synů, a ne s proslovy…
už brání se, blesk odpoví,
však pozdě ničí plebeje,
ten dav se v šíři rozleje
a hubením je nezhuben,
tak Osud mlátí na buben,
když silný slabým svržen je.