Dle pyšných kmenů z Libye

se v té době zrodil asi

jako první z lidské rasy

na březích Nilu, který je

vláhou, co poušť jí obžije,

Garamas, jejich prapředek.

Leč neciť k předku náhle vděk,

nevěř všemu, co se říká,

báj je jako republika

s nápisy lidu na vše zdech.

 

Což vzešlo lidstvo z Úrana

ve vřavách oblud rození?

Už srdce hrůzou bije mi!

Pověst je jinak napsána

a pleteš-li už nohama,

odpočiň tedy na chvíli,

neb jsme se téměř ztratili

a daleko je k návratu…

hle! Kronos mocný chvátá tu,

mu v patách dav pak opilý.

 

Všichni a všechno od krve

a Kronos mává varlaty,

jež z mrtvoly vzal od táty,

ať pánem všech je poprvé.

Tak artist stoupá po brvě

do výše život vsadivší,

jak pevninou i hládí vší

to povstání se událo…

těch, co padli, je nemálo

a slaboch vlezl do skrýší,

 

leč Osud přeje Kronovi:

Úranos zaspal povstání,

ho banda vrahů dohání,

sběř synů, a ne s proslovy…

už brání se, blesk odpoví,

však pozdě ničí plebeje,

ten dav se v šíři rozleje

a hubením je nezhuben,

tak Osud mlátí na buben,

když silný slabým svržen je.