Před 140 lety se ve varšavské učitelské rodině narodila jako páté dítě dcera Marie, jež měla na začátku dvacátého století obdržet dvě Nobelovy ceny, jednu za fyziku, druhou za chemii. Jaké byly osudy této podivuhodné ženy, která se z hlubin tradicionalistického Polska stala symbolem popření nadvlády mužů a rovnosti žen? Matka Marii Sklodowske umřela, když jí bylo deset let, na tuberkulózu. Otec, učitel matematiky a fyziky na gymnáziu, neměl v životě štěstí a zchudnul. Na univerzitní studia v Polsku mohla Marie i její starší sestra Broňa zapomenout i bez toho, neboť pro ženy toto studium určeno nebylo. Východiskem z nouze se stala vzájemná podpora obou sester. Nejprve starší studovala za peníze té mladší, které si ta vydělávala obyčejnou prací, potom studovala mladší za peníze té starší, která se mezitím stala lékařkou – v Paříži! Ano, obě sestry vystudovaly v Paříži a tam se také uchytily.

Marie se po studiu fyziky věnovala magnetismu ocelí, brzy se však náhodou setkává s francouzským fyzikem Pierrem Curie, který se do ní zamiluje a nakonec si ji i bere za ženu. Od roku 1895 je Marie Curie Sklodowska. Ve skromné domácnosti převládal duch vědeckého zápalu, a to zejména ze ženiny strany. Pierre bádal na poli piezoelektřiny, Marie se soustředí na doktorské zkoušky a doktorskou práci. Když se jim narodí dcera, pomáhá tchán Curie. Pro Marii se v té době otevřel nový, fantastický svět, jemuž chtěla věnovat svou disertaci, totiž záření sloučenin uranu, o němž referoval profesor Becquerel. Brzy objevuje, že ve smolinci, z něhož se získává oxid uranu, musí zářit ještě něco víc – a objevuje, to už se plně přidal ke své ženě a jejímu bádání i Pierre, novým prvek, radium. Tento objev oba manžele ale přivede k roky trvající dřině při izolování radia z tun smolincového odpadu. Chtěli-li jasně dokázat, že mají pravdu, potřebovali větší množství prvku. Jejich finanční situace přitom byla tíživá, museli se živit různým způsobem, protože rozumná a důstojná možnost, totiž povýšení Pierra na místo profesora na Sorbonně, byla ze strany univerzity vytrvale odmítána. Vše se spravilo teprve po roce 1903, kdy spolu s Becquerelem dostávají Nobelovu cenu za fyziku (objev radioaktivity). Peníze jsou pro Pierra a Marii velkou úlevou, a posléze přichází i profesorské jmenování.

Narodila se jim dcera Eva, Pierre byl zvolen do Akademie. Zdá se, že život se chce již jen odměňovat. Jenže Mariin manžel na jaře roku 1906 zahynul při nehodě pod koly vozu. Na štěstí starý pan Curie ještě žil a pomáhal. O dva roky později získává Curie Sklodowska profesuru na Sorbonně a roku 1911 též druhou Nobelovu cenu, teď za chemii (objev radia a polonia). Po vypuknutí první světové války se věnuje propagaci rentgenologie a po válce, když se svět uklidnil, si získává jako vědkyně prvního řádu, nositelka dvou Nobelových cen, světový obdiv a slávu, zejména pak v USA. Jenže Marie se nechystala zbohatnout a žít život hvězdy. Vzdali se přece s Pierrem i patentu na výrobu radia. A nezměnila se ani po válce. Je spíše zaujata prací své dcery Ireny, jejíž Nobelovy ceny se ale bohužel už nedožila. Curie Sklodowska zemřela roku 1934 na následky zhoubné anémie, vyvolané stykem s radioaktním zářením.

Je pravda, že takové příběhy se nedějí dnes a denně, v tom je ale jejich hodnota a v tom jsou inspirující. Mnoho lidí mávne rukou a řekne, že ta žena byla sice obdivuhodná, ale že jde o něco tak výjimečného, že to nepatří do našeho života. Podobně luční kobylka bude ignorovat schopnosti klokanovy. Jenže zatímco kobylka a klokan skáčou každý podle vlastní přirozenosti, v lidské přirozenosti by mělo být vždy aspoň kousek něčeho, co se bude cítit tím příběhem Marie Curie Sklodowske osloveno – něco jako úcta k činorodosti, géniu, radost ze síly dobrého díla, jež se prosadilo i vzdor předsudkům, bolestem a zdánlivé bezvýchodnosti.