Mraky (čtvrté dějství)
(První dvě scény se odehrávají v lesíku poblíž hradu Castellor. Leonora odchází do kláštera. Vystupují abatyše, jeptišky, panoši, Manrico. Druhé dvě scény jsou umístěny poblíž hradu Luna. Cikánský tábor. Stulena vypráví svůj příběh.)
1. scéna (Lesík poblíž hradu Castellor, jeptišky, Leonora)
abatyše
Již pospěšme sestry, pospěšme dál,
tady jistě nebude bezpečno!
Což neunášíme s sebou poklady?
Zde Leonora prchla z hradu
otcova chtíc býti naši novickou –
a zrovna když tajně mocné brány
opouštěly jsme v spěchu bázlivém,
kdekdo volal: Manrico se vrátil!
jeptišky
Hrůza pomyslet, kdyby nás našel…
on s nevěstou svou dnes se neshledá
a jak zuřící býk vběhne do kraje.
Leonora
Ach, sestřičky, s jakou se vrátil,
to žádná z vás neví?
abatyše
Odpoutej se, dítě,
i války zmlknou v náručí Boží
a zmrzačených obětí hrůzný hlas.
Jak holubice do nebe vyletí,
tak i ty vzlétni na modlitby křídlech,
rozjímej v tichu a v zapomnění,
kde svět odezněl jak marnost sama.
jeptišky
Když zvon nás svolává klinkáním,
když pilný rýček boří se do země
a sad oděje se do květu,
když tiché a vřelé vedou se hovory,
pak cela předstihne obzor světa
jak předzvěst věčné krásy už na zemi.
Leonora
Ale láska… láska chybět bude mi.
Neznáte, jak srdce rozpukne
a jak oči vykvetou do krásy,
jak vše se jemným přísvitem ozáří,
když polibek cítím milencův.
abatyše
Spěchejme, sestry, jen v klášteře
nám může býti bezpečno.
Ač nevezme-li i svatostánek ztečí
Manrico ve své zuřivosti slepé.
Leonora
Ty něco, matko představená, víš!
Ale proč nechceš… nechceš hovořit?
Jsem snad příčinou tolika běd?
Snad plenil Manrico Lunovu zem?
Či snad naše Lunou je pleněna?
Prchám před válkou a toužím zas
znát, já bláhová, její následek.
abatyše
Já netuším, kdo mohl zvítězit.
Já vím jen: v chrámu Božím je klid.
To svět rodí marnost, bolest a smrt.
Leonora
Ale bližní je právě za vaší zdí…
abatyše
Jen ať tu každý žije jako my
a svět stane se zahradou míru!
Teď však spěchejme, sestry moje,
otázky v klášteře se zodpoví,
až ptát se na ně budeš v Boha modlitbě.
jeptišky
Cosi prasklo…! Listy chvějí se…
abatyše
Je snad nějaký člověk na blízku?
2. scéna (Tamtéž a titéž, na scénu přicházejí panoši a Manrico)
panoš
Jen se podívej na dobré sestry,
jak velké mají oči, jak se zděsily!
druhý panoš
A mlčí, jak zařezané, to se nevidí!
Vždy alespoň Otčenáš drmolí…
třetí panoš
A kohopak to s sebou vedou? Hle!
první panoš k Leonoře
Vzácná paní vyšla si na procházku
a neví, kudy se k zámku vrátit…?
třetí panoš
Že by se v radost tak náhle změnil
onen pánův prudký, opojný vztek?
(na scénu vstupuje Manrico)
Manrico
Kde jste holomci? Co třeštíte?!
A vy, přesvaté sestry, co vy tu?
panoši
My marně jsme se, pane, ptali,
leč ony řekly vše, aniž cekly.
(Manrico spatří Leonoru)
Manrico
Leonoro! Tak dlouho jsem se bál,
tak dlouho jsem tě hledal všude!
Jak hořký se stane návrat vítězný,
když ztratíš to, o co jsi bojoval!
Mé vítězství bylo veliké… Luna
hleděl na svá vojska jako mrtvý,
rozdrcen klesl do hlubin tam.
Když největší byl nápor náš,
sjel jsem u vytržení dolů ze svahu
a postavil jsem se v čelo svých vojsk.
panoš
A dobyl jsi vítězství velikého!
druhý panoš
Vojáci plenili a znásilňovali.
třetí panoš
Chlapce a jinochy jsme pobili.
Manrico
Spravedlivá věc požehnání Boží
prostě má a sama nad vším vítězí.
(k Leonoře, která div neomdlévá hrůzou)
Ty nejsi šťastná? Jsi nemocná?
A proč… proč tady vlastně vůbec jsi?
abatyše neohroženě
Stala se právě naší novickou
a brzy složí slib svůj klášterní.
jeptišky
Utíká od marného hluku světa,
vy nechtějte ji přemlouvat, vždyť krev
tu stéká ještě po vašich rukou.
Za vás se bude modlit, abyste spásy
i jako vrah mnohých mohl dosáhnout.
Leonora zoufale
Vždyť jsem toho všeho příčinou!
To na mně lpí ta strašlivá krev.
Já nesmím už dále svárem být,
již nesmím pokojná obydlí vyvracet
a v rozkvětu pálit životy…
i kdybych všeho štěstí se měla vzdát.
Manrico
Ne! Ty jsi má a Bůh nemá práva,
neboť já byl ten první, kdo tě měl!
Před životem je zbabělé utíkat
a kdo žije, vždy neživým zdá se vrah.
Což dá se žít bez boje, bez práva,
což máme se nebránit zpupné zlobě?
Leonora
To Ježíš vykoupil hříchy světa,
což zastřeno je marným pyšnivcům.
Manrico
Ty neodejdeš, neboť tady vládnu já!
abatyše
Mýlíš se, synu, tady vládne Bůh
a ona jeho je nevěstou. Ustup!
jeptišky
Nejednej zpupně, naše práva ochraňuj.
Manrico
Chopte se jí a na hrad zpět ji odveďte.
(Leonora se odevzdaně nechá odvést)
A vy, sestry, jděte domů v pokoji.
(rázně odejde)
panoši
Jak touha mne zmáhá po krásné ženě!
(dívají se za odcházejícími jeptiškami)
abatyše + jeptišky
Tvá vůle buď, Hospodine, ne naše,
kdo tobě neslouží, sám trestá se.
(jeptišky odcházejí jedním směrem, panoši druhým)