O Abecedě lze říci prakticky totéž co o Hudebních momentech, které jsem zveřejnil ve 22. čísle Tématu.

A

Kdos hodil lejno na počátek

a vše uved v bídný zmatek.

Nikdo vědět už nechce nic,

stačí mu žrát – a nic víc…

B

Blud vám vládne!

Rozbiji mu tupou hubu

a vládnout budu tomu bludu,

když mě k němu pustíte.

C

Cloní clona,

slunci cloní,

ve svém bludu tupě tona

pro svou pravdu stále brojí.

D

Z ducha doušky staly se,

nikdo nezná, co je žít,

a všichni valí se

– jako doušky ke smrti.

E

Sám Erós vznešený

nemá žádnou moc, zdá se,

kde ni muže, ni ženy:

jen se válí prase.

F

Kde zářný Foibos!?

V životě pevně skryt!

Je však ještě kdos,

kdo nebojí se žít?

G

Gorgon hlavy –

– a zkameníš!

To život byl snavý –

– a není již.

H

Hrůza hlučí.

Hluše hloubáš

hroze se hrůzy,

hynouc hrou.

I

Ó Vergilův kraji!

V olivovém háji

pod hvězdami

Italové dívkám srdce mámí…

J

Jak prasata na jatka

Jova vás posílá,

kdož jmění a jídlo znáte jen

a neproniknuti jste údělem.

K

Ó kolik k tobě cítil jsem!

Ó kolik pro tebe vytrpěl!

Kravička tys ale jen,

a já, ó marně, tobě pěl…

L

Luna sní

nad loďkou,

v níž milenci

k sobě lnou.

M

Na Parnasu

sbor Múz stále

navzdor času

ve věčné stojí slávě.

N

Ne – a stále ne.

Všemu, co je zbabělé,

všemu, co je barbarské,

stále ne, a pro vždy ne.

O

Osudové rány

věky se ozývají:

jsou to otázky

– provždy ptány.

P

Proč?

Dohasíná dech.

Není pevný břeh.

Proč? – další z ech…

Q

Quo vadis Domine?

Smrt nikoho nemine,

k ní kráčím, stále poháněn.

Životem kráčím, neznámem.

R

Rety mé k retům tvým!

I když už jsi mrtvolou

a dobře vím,

že červi tě rozryjou.

S

Je sám.

Hořce sní.

Zželí se ho vám?

Té růže bez trní.

T

Kde tma světlo tuší?

Kde tóny míří v hluché uši?

Kde nešťastník marně buší?

Ve tvé duši!

U

Urvi z života kus!

A než chytne tě hnus

z toho rvaní:

svou smrt nestihneš ani.

V

Volá shrben

vinou. „Vrať se…!

Budeš vinen

žitím, vrať se!“

W

Co říct

na nesmyslné písmeno?

Jak už bylo řečeno:

na nesmysl, nic!

X

Dej mi víc!

XX

Dáváš i víc…

Y

Ještě ne, však konec už.

Stále před posledním stojíš,

a když na dosah zdá se už,

poznáš, že lze být ještě blíž.

Z

Ó znám dobře

života cenu:

Přes nekonečná hoře

neváhej k němu!