Do Krakova jsme se vydali s kamarádem na konci dubna jen tak, abychom do toho velkého města, o němž se ve srovnání s Vídní či Bratislavou u nás moc neslyší, nakoukli. Já aspoň, když jsem si vzpomněl právě na Krakov, jsem si představoval město srovnatelné co do velikosti a svérázu s Prahou, nicméně však klidnější, kultivovanější, méně devastované oním neustálým turistickým, úřednickým a jiným shonem, typickým pro hlavní město státu. Vyjeli jsme z Olomouce vlakem kolem půlnoci, abychom asi za šest hodin vystoupili na krakovském hlavním nádraží. To tedy nevypadá nic moc. Stojíte-li před nádražím, je třeba jít chvíli vpřed a poté strmě doleva, abyste se ocitli na okraji nádherného historického centra. Ráno bylo ještě dosti prázdné a ani my jsme pořádně nevnímali. Ale hlavní náměstí s gotickou architekturou (která je pro Krakov typická) ohromí i nedospalé, unavené poutníky. Je prý druhé největší, a to hned za benátským, v Evropě. Jenže prázdná náměstí jsou přece jen trochu nudná, takže jsme vyrazili parkem směrem ke krakovskému hradu, kterému se říká Wawel.

 

                Krakovské parky jsou nádherné, tedy aspoň na konci dubna, kdy jsme tam byli my. Působily na mne, a procházeli jsme v nich za ty dva dny, strávené k Krakově, mnohokrát, od hospod na náměstí k hospodě na Wawelu, velice klidným, kultivovaným dojmem. Ale stejně tak celé centrum. Hrad je majestátní a skrývá uvnitř široké, travnaté prostranství, na němž se ztratí i velké množství turistů, valících se společnou přístupovou cestou. Kdo má rád krásnou středověkou architekturu (jako já), bude z Wawelu i ze všeho ostatního okouzlen. Jiný svět se otvírá na druhé straně hradu, kde pod hradem teče Visla – tam je město moderní, ale nepůsobí ani zde příliš hektickým dojmem. Všude létají kavky a straky. Když sejdete k Visle a vydáte se nalevo, dojdete – s trochou štěstí – až do slavného židovského města s bohatou radnicí. Na náměstí před radnicí se dá dobře sedět a popíjet, jako byste byli na venkově. Kromě kolem se ženoucích elektromobilů s turisty, jimž se nechce chodit pěšky, nic nepřipomíná, že jste ve, na střední Evropu, velkém, vyhledávaném městě.

 

                Nejlepší z Krakova je však jeho „rynk głovny“ a sousední uličky, zejména večer. To jsme žasli. Téměř kolem celého obvodu obrovského náměstí jsou zahrádky, plné lidí, a téměř celé náměstí je zaplněno sem tam korzujícími lidmi, kteří se baví, veselí, jen tak se loudají, a to sami, ve dvojicích i ve skupinách. A všichni jako by byli na jedné velké párty. Občas se tu či onde objeví nějaká větší atrakce, bubnování, z věže kostela se co hodinu ozve troubení, což provozuje – jak jsme později zjistili – člověk z masa a kostí, ne žádný automat. Čepují tu také velmi dobré pivo, které je zhruba dvakrát dražší než u nás (nemluvím ovšem o Praze), ale ta atmosféra, při které pijete, je k nezaplacení. Nám zvláště zachutnal místní Żywiec, ale zřejmě každý by si mohl vybrat podle své chuti z rozmanité nabídky. Horší je to s toaletami, neboť v Krakově není příliš zvykem, že člověk automaticky může na záchod tam, kde pije pivo. Má-li štěstí, tak přinejmenším platí. Seznámili jsme se tak s jednou postarší strážkyní WC.

 

                Náměstí je možná ještě krásnější během volného dne, v našem případě soboty. Je tu spousta atrakcí, které se nevnucují, jako se v Krakově nevnucuje nic. Kam se podíváte, tam máte pocit, že zdejší lidé dokážou mít radost ze života, a to v jakési neustálé pestrosti a klidu. Krakov je tak vynikající místo na dovolenou pro každého, kdo nikam nespěchá, nechce žádné velké zážitky, žádné exotické fotografie, ale dá přednost pohodě procházek a vychutnávání společenství krásy, tvořené zdejšími lidmi i architekturou.

 

                O jiných zajímavých věcech (včetně toho, že v Krakově lze spatřit Leopardův obraz Dáma s hranostajem) se dočtete v turistických průvodcích. Rozhodně ale nezapomeňte zkusit místní precle a kebaby a… možná budu stát v řadě zrovna za vámi. Na shledanou v Krakově. PS: nečekejte, že se dorozumíte česky!