3. scéna (Hrad Castellor, nádvoří. Zprvu sama Leonora, později přichází Marico a zpívá. Jeho zpěv je slyšet ještě než se on sám objeví na jevišti.)

Leonora

Přiznávám: dříve to nevadilo,

když mne otec chtěl dát Lunovi,

co však jsem spatřila toho,

který dnes se tak úspěšně klál,

mé srdce se úplně změnilo.

Jak bych nyní mohla žít bez něho?

To panoši mi poradili,

že tudy chodívá spát do stanu –

a jak mne táhne k sobě ten stan!

Hle, jak je kol dnes krásný den!

Rostliny si spolu šeptají,

nebe sní tiše sedě nad hlavou –

a vítr, vítr jak jen dneska šumí,

jak vzrušivě hladí a líbá,

jak dobyl by si všechny přístupy.

A není to on? Vždyť je to zpěv…

(zazní zesilující se zpěv)

A z dálky, slova – a já slyším je!

Manrico

Já marně jsem se nebe ptal,

kde dlíš, má lásko, právě dnes,

marně jsem tiše zaplakal,

tys nechala mne v samotě.

To zvuky strun zní do stran všech,¨

ach, lásko, proč jen neslyšíš,

vždyť mé srdce zas hledá tě

a rty zmírají žízní již.

(vstoupí na jeviště a postřehne Leonoru)

Leonora

Hle, já čekám na tebe tady!

Což ta píseň nenáleží mé duši?

Manrico

Bůh mne vyslyšel! Kdo jsi, krásko?

Leonora

Záleží na tom tolik snad?

Já nejsem ničí, jsem jen tvá.

Manrico

Holubice sletěla ze skály,

neb vyhlédla si, komu chce se dát.

Leonora

Orel nad sokolem zvítězil,

aby zachránil ji pro sebe.

(objímají se a líbají)

4. scéna (Postupně přicházejí panoši, milenci jsou vyrušeni – a pak se objeví Castellor a Luna.)

panoš

Moc bych se neobjímal, být vámi.

A myslím, že není v souladu

těch polibků pár se slibem hraběte.

další panoš

Těžko slibovat za druhého,

těžko prodávat člověka.

jiný panoš

Pst! Už jsou tu, už jdou! Vážná věc…

Leonora

Otče, já si hraběte nevezmu!

Mé srdce mi to zakazuje.

Nebudu šťastná bez Manrica.

hrabě

Cikána? Což nevíte, že je z cikánů?

Snad podobá se na nás v něčem,

ale patří k nim a z nich pochází.

Mne nesmíš urazit, Castellore.

Manrico

Teprve toto je strašná urážka!

Tak hanět vítěze turnaje,

když měl by se tu plazit jako had.

Což já neporazil jsem tě, Luno?

Castellor

Tady jsem pánem já, proto mlčte.

Co slíbil jsem, měl bych dodržet,

leč forma zbývá s mrtvým obsahem

a živý osud, který vzpírá se.

To Bůh vám ji nechce dáti, Luno.

hrabě

Ten slib jsem chtěl pro tuto chvíli,

kdy dává mi právo svou lásku

násilím na licoměrníku vymoci.

Má vojska vyplení vaši zem,

neb Leonora je můj majetek.

A Cikán propadne Inkvizici.

Castellor

S Boží pomocí prohrajete,

jak neschopně jste selhal v turnaji.

A jestli na tomto světě není

spása pro čin z jasného svědomí,

potom věčnost na světě onom

rozhodne ten spor mezi námi!

Manrico

Díky, hrabě, jsi čestný muž.

hrabě

Čestný muž?

To spíš ty jsi z naší krve, Cikáne!

Vás oba srazím k zemi mocí svou.

Manrico

To tvé vesnice lehnou popelem

a drak války vypálí vám cejch.

Kde spravedlnost, tam i síla je,

vždyť na té straně stojí Bůh.

Castellor

Hle, již stydne mi z vás obou krev!

Buď běda, běda naším zemím,

když nelidskost je znepřátelí

a když vina se vrší na vinu…

Pak marně hledáš všeho příčinu

a odpuštění vyschne proud,

to naše srdce, ten mrtvý troud,

zpupnost jak požár zapálí.

Však bez boje zemřít nemá-li

má země, dcera a má sláva,

ty, Manrico, buď vojům hlava.

(všichni krom Leonory odejdou)

Leonora

A o mně ani slůvko nepadlo.

Mám snad své štěstí vykoupit

tím nejhroznějším vražděním?

Anebo ustoupit tyranovi?

Pomoz mi, Bože, cestu nevidět!

(opona)