Zapomnění (třetí dějství)
(Uplynulo patnáct let. První dvě scény se odehrávají na hradě Luna, v sále. Mladý hrabě Luna, jeho matka, zpovědník, doktor, dvořané, lid, hrabě Castellor a jeho panoši. Druhé dvě scény se odehrávají na hradě Castellor, na nádvoří těsně po konání rytířského turnaje. Manrico, Castellor, jeho dcera Leonora, panoši, Luna.)
1. scéna (Sál hradu Luna, zpovědník stojí v popředí, za ním je sál zaplněný jako v prvním jednání. Od zpovědníka se posléze osvětlení přenáší na sál. On mezitím jde k hraběnce. Ke konci scény se objevují panoši)
zpovědník
Nic mnoho se nezměnilo.
Lidé jsou blázni: myslí si,
že když dvacet, sto let uplyne,
zcela převrátí se světa běh.
Chyba lávky! Největší věci
jen pomalu rostou, zato se
objeví vždy nejméně čekané.
Co se jednou zaseje, to pak
lhostejnost dobře obdělává,
by překvapení vše sklidilo.
Ale zasedání začíná…
a já k mrtvole pílím tudy jen.
Včera zemřel nejmladší syn
a staré ochechuli, vdově,
už poslední dítě zůstalo:
hrabě Luna, tam ho vidíte…
(odchází plíživě pryč)
hrabě
Tak jako otec můj a po něm
jako matka má vás volala,
tak i já, nyní nový vládce váš,
vítám vás na slavném sněmu dnes.
Z hradu Castelloru jede k nám
slovutný hrabě, aby pozval
všechny chrabré muže na turnaj!
Já však, a proto jste tu dneska,
chci v jeho dceři sobě ženu
a vám vládkyni získat, páni.
Zná ji někdo a může hanět?
Jak je spanilá! Líbezná je!
lid
Kéž přinese štěstí tomu domu,
nad nímž vznáší se černý mrak.
Vždyť každá bouře má svůj konec
a po dešti slunce zalévá svět.
hrabě
Chci nejlepší ples uspořádat,
nejchutnějšími jídly prostřu stůl,
nejstarší vína rozlijí se.
Ať Castellor vidí, jaký jsem!
lid
S tebou chceme slavit, kníže náš!
dvořané
Překrásná je Leonora! Vivat!
Co viděli jsme, to tvrdíme.
lid
A myslíte snad, že my ne?
Včera brouzdala se rosou ranní,
snila jistě o milování,
vždyť Amor, když střelí, nemine.
dvořané
To pasačku máte za šlechtičnu!
Kdo s čelenkou z démantů ji neviděl,
ten nikdy nepoznal ji doposud.
hrabě
A nahou kdo ji viděl z vás?
A chci vážná slova… ne jen špás!
lid
Koupala se v řece. Její vlasy
po nahém těle rozpuštěné
cudně spadaly od pramene
jak proud, jenž oheň chtíče hasí.
dvořané
Nahota nad krásu démantů!
(přicházejí Castellorovi panoši)
jeden z panošů
Hej, mohu vstoupit taky já?
jiný panoš
Hej, jsem vítaný tu, panstvo?
všichni panoši
Hrabě z Castelloru, náš vládce,
je na příchodu a my hlásíme to
nejjasnějším hostitelům našim!
hrabě
Hned jsem si myslel: to jeho předvoj!
On šašky rád a různou verbež.
Jak naladěn je slavný přítel náš?
panoš
Šel kolem kuchyně, kol příkopu,
minul studnu a brzy bude zde.
Vůně chválil, hloubku obdivoval,
nádvoří vaše za božské měl:
čest a slávu tobě provolává!
zpovědník k sobě
Hlupáci! Co svatba? Ani slovo?
Náznak, pocit nebo posunek!
(energicky odchází a za ním pak i doktor)
2. scéna (Tamtéž a titíž. Vstoupí hrabě Castellor.)
Castellor
Zdravím tě, slovutný hrabě z Luny,
zdravím dvořany a všechen lid!
hrabě
Buď pozdraven a řekni, co je nového.
dvořané a lid
Žehnej ti Bůh, moudrý starče.
Castellor
Nedávno jsem v hlavním městě byl,
u krále na dvoře trávil jsem čas.
Říkám vám: již z trůnu je sesazen
a Inkvizice vzala si korunu.
hrabě
My zvykli si už a lépe než vy.
Co děje se s posvěcením církve,
proti čemu nikdo nezvedne hlas,
to přec dobré musí být i správné.
Castellor
Církev svůj zájem má – a ostatní…
ti, zdá se, bojí se moci církve.
Leč dokud aspoň trochu vládneme tu,
já nechci v tuto chvíli chmury pěstovat.
Tebe i ostatní všechny rytíře
již pozývám k sobě na turnaj!
hrabě
Děkuji, všichni rádi přijímáme!
Já však zde a přede všemi teď
chci o ruku tvé dcery požádat.
(bouřlivý potlesk přítomných)
Castellor
Však věděl jsem to, však s tím počítám.
Inu, blahé bude to spojení
prastarých a přátelských dvou rodů.
Máš mé slovo, že dceru dostaneš.
lid
Vyrostou nové šlahouny,
když do propasti srazil blesk
vrchol i větve našeho rodu,
který už tak dlouho už vládne nám.
hrabě
Díky Bohu a díky tobě, příteli!
(hrají fanfáry, všichni – kromě panošů – se rozcházejí: dvořané a obě hrabata stejným směrem)
Teď spěchejme ke stolu, pohostím tě.
panoš
A my jdeme se vším seznámit kraj!
jiný panoš
Troubit budeme a milovat se,
hostit se necháme od sedláků,
podivné šprýmy jim ukážeme…
další panoš
A ženy a dcery svedeme jim.
všichni
Neb kdo by odolal mládí našemu?
(rozprchnou se)