3. scéna  (Tamtéž, objeví se modlící hraběnka a zůstane vzadu… po ní přijde zpovědník, přistoupí před diváky a mluví k nim. Posléze se za scénou hromadí zástup lidu – a hovoří on a jeho náčelník.)

 

zpovědník

Co mě čeká teď? Snídaně…

Nechám si donést tučnou svini

a dobře osmahnout! Víno k tomu…

Anebo zkusím zajíce spíš?

Bažanty prý také skolili –

mám teď o tom špatný přehled,

když na lov jezdí jen čeládka.

A vida, hraběnka už končí,

hýbe rty, ale na Boha sotva

pomyslí její duše křehká

jako porcelán přestárlý.

Chce mi něco? Co má za lubem?

  (hraběnka se blíží dopředu a promlouvá k zpovědníkovi)

 

hraběnka

Otče, modlitba mi málo jde,

Bůh mě nechce vyslechnout…

copak jsem vskutku zhřešila?

Vzpomínáte si na její oči?

Vždyť jsme s ní byli my sami dva…

 

zpovědník

Teď hřešíte, zhrdáte církví!

To svatá matka tehdy jednala

a na její hlavu padá vše.

Myslete na Pána Ježíše,

jenž papeži dal klíč od ráje.

 

lid ze zákulisí

Co se děje? Už to někdo ví?

 

náčelník sboru

Zdá se, že se někdo ztratil,

stráže však jen zarytě mlčí.

 

hraběnka

Slyšíte, otče? Ten jejich hlas!

Tak brzy ráno a tak velký dav...

Že byste vůbec nic nevěděl?

Nebo stále jen klamete?

 

lid

Hle! Slunce už vyšlo nad stromy

a všichni na něco čekáme.

 

náčelník sboru

Upokojme se a čekejme,

již brzy přijde rozuzlení.

 

lid

Čas přináší své ovoce,

v řetěz spřaženy jsou činy –

upokojme se a čekejme,

již brzy přijde rozuzlení.

 

hraběnka

Vždyť to je nesnesitelné!

Oni rozumí mi lépe než vy…

 

náčelník sboru

Zdá se, že se někdo ztratil,

stráže však jen zarytě mlčí.

 

lid

Upokojme se a čekejme,

již brzy přijde rozuzlení.

 

hraběnka

Jako by dnes mrtvoly vstaly ven

a před světlem si cloníce zrak

chtěly vyštvat živé z jejich těl.

 

zpovědník

Na to stačí svěcená voda,

to jen ďáblovy jsou rozmary…

on chce vás, paní pokoušet,

vy nenechte se z cesty svést

a tomu věřte, kdo skála jest!

 

lid

Co řekla ta stará Cikánka,

zda mladá dnes neplní v pomstě?

Upokojme se a čekejme,

již brzy přijde rozuzlení.

 

hraběnka vybuchne v hrůze

Cikánka! Můj syn, můj syn se ztratil!

 

zpovědník žoviálně

Ale Jasnosti! Co oni vědí?

Všude je klid, všude pohoda…

a všichni přec trnou úzkostí.

Snad kometa nějaká je blízko,

snad špatná planet konjunkce.

(do místnosti vstoupí rozespalý a pološílený hrabě)

 

hrabě srdceryvně

Což Ferrando ještě nepřišel?

 

hraběnka

Ó choti, jak jsi zesinalý!

Nohy jak se ti divně třesou

a oči jsou skoro vyhaslé…

Před hradem stojí lid, tvůj lid,

a strašlivé řeči tam vede.

Řekni, choti, co se tu děje!

 

hrabě nepřítomně sám k sobě

Dnes měl jsem prapodivné zdání.

Stal jsem se po otci dědicem

zde jednoho z nejkrásnějších panství

a všechno vzkvétalo zbožně v něm.

Leč náhle můj syn nemocí pad

a strašné znamení vešlo s tím –

pak vnucený zpovědník kolem

slepou pomluvu nutil, rozsíval,

až její plamen sžehl sídlo mé.

(přítomně se obrací na hraběnku)

A teď čekám, kdy Ferrando přijde

a řekne, co stalo se s Manrikem.

 

hraběnka zděšeně

S Manrikem! Ó strašné tušení!

Unesli ho? Ztratil se? Kde je?

Tak přece, můj choti, promluv již!

(hrabě nepřítomně mlčí)

 

zpovědník

Zbytečně se trápíte, paní,

je už z toho šílený a brzy

asi opustí i tento svět.

 

lid

Co řekla ta stará Cikánka,

zda mladá dnes neplní v pomstě?

Čas přinese své ovoce,

v řetěz spřaženy jsou příčiny.

 

 

 

4. scéna (Tamtéž, titéž. Po chvíli přijde Ferrando a hrabě zjevně slábne, usedá do křesla a zpovědník ho podpírá. Hraběnka je v celém výstupu také vzrušená, skoro v pominutí smyslů. Na konci scény přichází doktor a hrabě umírá.)

 

hrabě v náhlém pominutí

Syna nám unesli, lásko!

Nejen prvního, ale i druhého

a pomsta, vina nedá mi spát.

 

hraběnka

Ne! To přece není možné!

(spěšně přichází Ferrando)

 

Ferrando

Jsem tu pane, leč nerad.

Dlouho jsem váhal, co dělat.

 

hrabě s hraběnkou

Mluv! Pravdu chcem slyšet! Jen pravdu!

 

zpovědník

Jen milosrdnou pravdu, pravdu,

jež v bouři lidské srdce zkonejší.

 

Ferrando

Kdo by se podivil, že jsem

šel nejprve k těm spáleništím,

abych na místě smrti matky

dceru vražedkyni načapal…

Pár starých kostí a nic více,

odpusť nám naše viny, Kriste,

já našel bych, kdyby cosi dál

doutnáním svým nezapáchlo mi…

Tam ohořelá dětská mrtvola…

 

hraběnka

Ty jistý jsi, že dětská byla!

 

Ferrando

Ne, ani že lidská je to, paní,

leč spojitost ta, ta říká vše…

(hrabě padá vyčerpáním)

 

hraběnka

Můj syn je mrtev – upálen byl?

To mi jenom tak chceš říci! Ty?

 

Ferrando

Všichni vojáci pátrají kol,

Cikánský tábor je opuštěn

a Manrika nikdo neviděl.

 

hraběnka

Ne, nikdy, nikdy neuvěřím!

Pátrejte, pátrejte, pátrejte…

Dokud nenajdete, nezemdlíte!

(Ferrando se ukloní a spěchá pryč)

 

lid

Teď už víme, co se stalo.

V řetěz spřaženy jsou příčiny,

kdo chce hodně, získá málo

a nikdo není bez viny.

 

náčelník sboru

Již do práce pojďme, bratři, teď.

(lid se rozchází – do místnosti vběhne doktor a běží přímo za hrabětem)

 

doktor

Hrabě! Hrabě! Co se vám stalo?

Mrtev… zemřel vám manžel, paní má…

(hraběnka nereaguje a nepřítomně odchází)

Co se to děje, zpovědníku?

 

zpovědník

Vše dovíte se později, teď však

zaopatřím duši zemřelého.

(doktor rychle odchází, zpovědník koná nad mrtvým náboženské úkony)

(opona)