Na konci roku 1993 jsem během několika dnů napsal cyklus básní, který spojuje do jednoho celku hudba skupiny Queen, především však její zpěvák F. Mercury, po němž je celá skladba také nazvána. Texty básní se nijak přímo neváží k textu písní, spíše vyjadřují pocity, jaké ve mně vyvolávala jejich hudební stránka. Námětem je tajemství života, jak jsem je mohl vnímat při čtení antické literatury a F. Nietzsche, totiž napětí a souvislost mezi životní radostí a tragickou podstatou lidské existence.
Prologus:
Není konce ještě
a dlouho nebude!
Stále je, pro co žít,
vždyť:
svou hru rozehráls
a není úniku...
Chceš snad živořit?
Na život zanevřít?
Však života slast až jednou ochutnáš,
již nikdy to nepřestaneš chtít:
žít, více žít, k zbláznění žít...
Dokud jsi živ:
není konce nic...
Bylo už příliš pozdě,
než aby sýček ještě zahoukal,
bylo už příliš pozdě,
než abych couvnout ještě směl,
bylo už příliš pozdě,
neb ponurá vládla noc...
Přemýšlel jsem,
proč už mrtev je,
při jeho písni lítostné
a venku sněžilo
a já bohům nesmrtelnost záviděl.
Tolik chtěl bych mu říct,
nesmím nic.
Zemřel kdesi v daleké zemi
a mně odkazuje jen
svůj splín a spolu se splínem
otázku, kým vlastně byl.
Luna slavila nov,
a nechtěla tak ani stříbro své
darovat smutné noci té.
Musel jsem přemýšlet
a děsit se,
jaká tajemství
dnešní noc odkryje.
Je tomu už tak dávno,
co se Midas ptal
a Siléna zpovídal,
co nejlepší je člověku.
Každý z nás se ptal
a sebe zpovídal,
každý znovu, znovu
a stále a stále,
pak proč není ještě odpověď?
Nevím...
Třese se mu hlas
a zdá se příliš pln,
také se bojí as,
že se nakonec ukáže,
co cenu má...
...nic.
Mefisto říká,
že nic nemá cenu,
a tak dělá to jen,
co cenu má.
Proč se divíš,
že ještě žiji?
Na tebe jsem musel myslit,
kdo divíš se,
že žiji ještě...
Tys zemřel dávno už
kdes v neznámu
a teď bezzubě se mi směješ,
že žiji ještě...
Stejná noc
jak před tisícem let,
stejná noc
tehdy jako teď.
Mně ji vzdej!
Sám jsem však, sám
a temnou chmurou rozjímám.
A co bylo tu kdys?
Zda staří též
neseděli jako já dnes
pod temnou oblohou?
Vždyť i ten kdys
– jako já – příliš cítil se sám!
Měl i víc,
i míň však též...
V zápase bezmezném
hruď se dme
a mě mate sen,
neb co přede mnou rýsuje se,
nevěřil jsem:
z Hádu přišel
v tónech rozmlouvat!
Ve tmě přede mnou seděl,
kde židli prázdnou halila tma.
Proč nechtějí žít?
Už padlo vše?
Není nic?
Pojď! a řekni mi,
zda vše je už pryč?
Prázdná ulice,
stojím tu sám – opuštěn,
davy lidí proudí kolem mě.
Davy lidí – bezútěšných tváří,
i ty zabij mě:
ó, krásná, proč kolem jdeš?
Beze citu, beze studu;
zda – pochopíš – co – odkrývám?
Tak pojď! Honem pojď!
Se mnou pojď!,
kde život k žití je,
kde nejsou žádné Harpyje,
tak pojď,
rychle pojď!:
žít, kde ideál skví se ještě,
na parket – krok za krokem,
šíleně lehce
v rytmu zabít mě...
Vzhůru má královno!
Proč se bojíš žít?
Život žít...?
Vskutku žít...?
Oči otevři! A viz...
jak život velký je,
jak úžasné je žít!
Jak úžasné je žít,
když žít se smí...
Bože! Tak těžké je žít,
tak beznadějné,
když život teprve začíná.
Proč, proč já zrozen byl?
Z hrůzy v hrůzu upadám.
Však nič špatného,
jen bahno ničeho
a já tolik chtěl bych žít...
Ó Bože! Proč plane duše má,
proč nedáš jí klid?
já chtěl bych žít.
Ó Bože! Všude nic,
jen loučit se, když
pařát smrti dopadá!
Ó Bože! K smrti odsouzen
já plahočil se životem,
teď však při Synu Tvém
skrze smrt žít mi dej...
Ó Bože! Smrtelně jsem nemocen,
vše už jedno je,
až na žití jediné,
to mi dej!
To mi dej,
to mi dej...
...vždyť zde to je,
jen viz!
Můžeš žít! Proto jásej mi!
Zde je vše,
vše září na zemi,
nemusíš do ráje cestovat.
Jen pojď a viz!
Kotrmelce metej mi,
zpívej, křepči – vždyť chceš žít!
Vždyť chceš žít,
na co brát ještě ohledy?
Tady to je!
Jen k tomu se skloň!
Tu pevnost najdi mi,
s níž v duši své
v dál se rozkřičíš:
chci žít!
Chudý chlapec jsi,
příliš sám,
nikým nemilován:
oč krásnější!
Žít mi pojď:
kde míra je i vášeň nemírná,
kde na slast se umírá
a člověk velké ctí!
Ó tam pojď mi žít,
jen vizte
a každý rád mi dosvědčí:
to „tam“ „zde“ je...
jenže stále
nic špatného,
jen bahno ničeho...
Ó lásko má!
Tys můj drahokam.
Jen dej mi čas
a neříkej, že nejsem práv
lásky tvé,
když tak tě miluji...
Dej mi čas
a nedrť touhu mou,
vždyť jsem sám,
bez tebe opuštěn.
Navzdory všem
nechtěj zabít mě
a lásku svou mi dej,
prosím tě...
Teď mě nezastavuj!
Ó teď, když sním,
teď mě nezastavuj!
Teď není čas,
teď, když smím
snít...
Ó teď mě nezastavuj!
Probůh, jen to mi dej:
najít svůj sen!
Tichá noc:
prosím: jen to, to jen...