3. scéna (Hrabě, hraběnka, jejich dítě a zpovědník v prázdném a pomalu se zatemňujícím – tím jak zhasínají svíce na svícnech – zasedacím sále hradu Luna.)
hrabě ke zpovědníkovi
Zesílil snad nějak tvůj vliv,
už poddal se inkvizici i král,
že tak najednou si dovoluješ?
zpovědník ďábelsky
Mám zprávy, že už brzy jen já
vládnout zde budu a nade všemi
inkviziční soud bude zasedat.
Moc naše se šíří, že bys nevěřil,
především tu ve Španělsku
slovem Kristovým zabíjet budem, mučit.
hrabě
Jste skutečně ďábel, už znáte sám
rozsah své viny a vysmíváte se
svým obětem, sobě i soudci svému.
(posel přináší hraběti list)
Hle, obviněná cikánka je tady.
Ty, ženo, a ty, zpovědníku, zkoumejte
ji o samotě a tváří v tvář té bídě
hledejte rozsudek, aby byl spravedliv.
(bere dítě a odchází)
hraběnka
Slyšíte, otče? Už ji vedou… Bojím se.
zpovědník
Já budu mluvit, vy se jenom dívejte.
(přivádějí obviněnou Kleopatru)
Kleopatra
Za nic nemohu, nevinnost chcete soudit?
Vše, co znám, je účinek některých trav,
ublížit neumím a uhranout už vůbec!
zpovědník
Kdo léčit umí s pomocí démonů,
ten ďábla nezatají před inkvizicí.
Kleopatra
Bůh ví, že jsem nevinná! On mne ochrání.
zpovědník
Žádného Boha nemáš, čarodějko!
Kdys byla naposledy v kostele?
A zda tě vůbec někdy pokřtili? Víš?
Kleopatra
Když bezbranný je štván bezprávím
až na hranici samu, přece právo má
k Bohu obrátit se, k Bohu žalovat.
zpovědník
K ďáblu se obracej, ale nás nepřelstíš!
Já a moje církev přemůžeme kletby
všech neznabohů a očistíme zemi.
Z potoků krve, jež tak protečou,
z miliónů vzdechů na šibenicích
potomci už jenom písmenky budou znát,
a tím více se klanět před námi.
Svatí budeme zas a čistí zase!
(hrabě otvírá dveře a vstupuje)
hraběnka
Můj milý, je úplně rozhodnuto…
náš syn žije a ona umírá!
hrabě
Budiž tomu tak.
zpovědník
S požehnáním Božím: amen.
(všichni odejdou)
4. scéna (Prostranství pod hradem Luna, zprvu tu postává jen zpovědník s doktorem, teprve později přichází lid.)
zpovědník
Hezký den se nám udělal,
co na to říkáte, doktore?
Chumáče čerstvých obláčků
vysoko nad krajinou se vznášejí
a slunce mezi nimi prosvítá –
svatého Marka zítra máme,
a tak jaro pučí do věčna.
Jste nějak lhostejný, doktore.
doktor
Nemám tu poetickou duši, otče.
Ještě chybí, abyste se díval
na hezké dívky s rozkoší básníka.
Divím se, že vy, útlocitný muž,
mohl jste tu ubohou černošku
do jazyků ohně vydat tak lehce.
Vždyť hraběnce vůbec to nepomůže…
ten její kluk do měsíce zemře,
byť vyvraždila by i celé město.
To Boží pěst ji drtí a zkouší tak.
zpovědník se šklebem
Kdyby vy jste o tom tehdy nemlčel,
jak bych já mohl své dílo učinit?
Nic naplat, i vy se v tom válíte,
vás však tvrdě soudit bude svět.
Raději zamlčte, co jste říkal teď,
jinak před soud by vás mohli hnát.
doktor sarkasticky
A vy? Vy se ničím netajíte!
Vás za světějšího teď budou mít.
Inu, smějte se lidem do sytosti.
Jste člověk z kamene – no, zpovědník.
zpovědník lišácky
Což mne lidé nepotřebují?
Hlasatele poklidného života
a toho, kdo jim bere svědomí?
Jednou církev, jednou hospoda,
jindy muzika a tam zas pohodlí:
někdo se pro tu službu najde!
Až snad jednou svět přijde na to,
že takto nejlépe dá se vydělat,
všude zavládne smělý pokrok
a každý z lidí bude bohatec.
Mně stačí však mou činnost
gurmánsky jenom vychutnat.
doktor
V poklidu je povrch – kdesi dole
ovšem smrt svou kosu brousí.
Neodejdou srovnáni se sebou
ti, kdo na lžích staví své životy.
zpovědník
Někdo musí dobré od zlých
odlišit, zrno od plev prosypat.
Aby mohl Bůh soudit, ďábla
pokoušejícího vymyslel:
kdo podlehne a neumí se kát,
ten padni navždy do pekel.
doktor
Toť báchorky? Či pravda sama?
Hle, tam lid blíží se k nám pospolu.
(je slyšet přibližující se šum lidu)
zpovědník nervózně
Asi se zrovna vrací z popravy.
(obrací se k příchozímu sboru lidu)
Chátro, co říkáš na hranici?
A oheň! Jak ten do výše plál!
Nemlč tak zařezaně a mluv.
Chci slyšet, jak líbí se ten mrav…
poněkud nový možná, hezký přec.
Už kosti se válejí po cestách?
doktor
Vy strach nemáte z jejich hněvu?
zpovědník
Je stačí pouze otupit… otupit.
Chci vyjít si nahý na balkón
a zeptat se, jak sluší mi šaty,
jež za majlant jsem právě koupil si.
I zvedne oči ten zblblý dav
a přisvědčí, že třásně zlaté
na loktech obzvláště jemné jsou.
Tak rád se budu lidu ptát,
jen až přistoupí na chytrost mou!
Ode mne dostane klid svědomí
a na oplátku dá mi úplnou moc.
doktor
A to říkáte tu před nimi?
Skoro již začínám se vás bát!
zpovědník
Před dobytkem také mohu říct,
že zítra chystám se ho podřezat:
a mírumilovný klid nevyplaší nic!
doktor k lidu
Řekněte konečně něco už!
lid
Vidím vinu, jež se stala,
a tuším za ní spěchat trest:
králi Belsazarovi psala
Boží ruka ohněm v zeď:
mene tekel, na mne hleď –
nikdy vina neztrestána
z Božích mlýnů neprojde.
zpovědník
O čem to mluvíš, ty bloude?
lid
Ta nebohá hraběcí rod proklela
a svou dceru, Azulenu,
zapřísáhla, ať upálí druhorozeného.
(opona)