SOCHA

Viděl jsem jednou v horách. Lesní dělníci přivezli na voze kmen stromu. Sochař se do něj dal motorovou pilou a získal hrubý tvar díla. Potom bral nástroje menší a menší, různá dláta, dlátečka, až mu v ruce zbyl docela jemný smirkový papír. Různě si sochu prohlížel a pořád ji vylepšoval, až byla, jak se říká, jako živá.

Nějak podobně se snažím psát. Dříve jsem si myslel, že vystačím s motorovou pilou, chtěl jsem mít všechno hned, ořezat nejostřejší hrany a pokračovat zase dál, ale to prostě nešlo. Ty hrany mě bodaly a řezaly, že jsem musel všeho nechat a znovu se do nich pustit. Pořád jsem ale hodně spěchal - vždyť jsem měl tolik nápadů! Teprve později jsem pochopil, jak se to se skutečným uměním má. Že nestačí, aby socha měla oči a uši, ale že těma očima musí také vidět a těma ušima slyšet. A její ústa, která nejsou němá, že nesmí mluvit o dlátech a pilách, dokonce ani o rukách umělce, ale zase jen samy o sobě. Jen takové umění má opravdovou cenu. Jen takové umění trvá.

září 2003

VÁNOCE

V noci a přes zarosené sklo jedoucího vlaku vypadají vzdálené lampy pouličního osvětlení jako vánoční prskavky, poznamenal jsem si jednou. Myslel jsem si: To bylo by hezké, kdyby mi z toho vzešla povídka, kdyby z toho vzklíčil nějaký pěkný fejeton nebo esej. Kdyby tak znovu byly Vánoce před dvaceti lety. Bylo by mi pět, stál bych před vánočním stromkem a oči by mi zářily odrazem plamínků svíček a štěstím. To už asi těžko zažiju, tu atmosféru neposedného očekávání, kdy je všechno možné, kdy se každou chvíli může zjevit Ježíšek a přinést ty nejfantastičtější dárky, jako je auto na dálkové ovládání nebo kopací míč.

A stejně si myslím, že to možné je, když člověk trochu chce a jen o něco víc se snaží, pak je každý sen už zčásti splněný. A co je splněné z části, splnit se může celé.

NEKONEČNÁ PLÁŇ FANTAZIE

Nejde o to popsat celou plochu strany a obě strany listu. Vždyť i bílý papír je umělecké dílo a každý nepojme stejně slov. Zvlášť když některá jsou za dvě, tři, čtyři slova nebo celou větu, zvlášť když čtenář nechce jenom číst, ale také si hrát s bílou plochou, nekonečnou plání fantazie.

1998

UMĚNÍ

Umění vyžaduje velké vzepření ducha

vzepření

nikoli vzpouru

umění nemá svůj Mont Everest

nepopírám však, že má své Himaláje

každý umělec má svou horu

a vrcholy tvoří místa

kam se jednotlivým umělcům

na své pouti podařilo dorazit

Kdo stanul na vrcholu, není umělec

umělec je stále stoupající

svou krajinu si nese s sebou

jeho krajina kráčí před ním

on ji sleduje

je to nekonečná cesta

věčné úpatí

a žádný vrchol

Cesta k věčnosti…

1998

O BÁSNÍKOVI

Zdražili papír

řekla Bída

Básník mávl rukou a psal dál

Bude tuhá zima

varovala vlaštovka odlétající do teplých krajin

a básník jí pokynul

Musíme se rozejít

plakala milenka

a básník ji políbil na ústa

Umírá ti matka

řekla Nemoc

básník se dotkl bradou ramene a zapsal myšlenku

Chci tvůj dům

řekl Oheň

a básník mu vyhověl

Přijdu si pro tebe

ušklíbla se Smrt

básník se jí uklonil

A psal dál

RUB HVĚZD

Spisovatel je pistolník s kolty proklatě vysoko

chytá kosmický prach a mísí jej s okamžiky

vystřelenými na střelnici Života

Šerifská hvězda blýská se ti na vestě a ty

máš strach podívat se na rub hvězdy

podívat se pravdě do očí

zjistit, že nejsi žádný šerif a šerifská tvá hvězda

není hvězdou šerifskou, ale židovkou, která tíží tím víc

čím víc jsi toho četl o vyhlazovacích táborech

plynových komorách a ostnatém drátu

Je snadné spatřit hvězdy

jsi-li dostatečně trpělivý a dáš noci šanci

a spokojíš se se záblesky hvězd

i ty stačí

nejsi-li ovšem spisovatel a nepátráš po rubu hvězd

zapomeň na oblohu

Spisovatel je všechno, jen to ne, čím touží být

píše a druhou rukou hraje se synkem Člověče nezlob se

dítě je hrou zaujato, takže když

zapsán do knihy, shodí na zem figurku

chlapec se pro ni sehne

v tu chvíli se uhodí o hranu stolu

rozpláče se

Spisovatel dopíše větu

odloží pero, zavře poznámky

podívá se na chlapce a na okamžik

ale jen na okamžik, zaváhá

pak se skloní a zašeptá

několik slov, která ho právě napadnou

pakliže jej však napadne

čistě teoreticky

pakliže si uvědomí, že jeho sirotek má tátu

a přestane se na lidi kolem sebe dívat

jinak než na postavy

do svých románů, ať už jsou o čemkoliv

kostka ukáže šestku

a Člověče nezlob se bude dokonalé