Dámy a pánové, z Tématu se mi nepodařilo vytvořit takový časopis, jak jsem si na začátku, před rovnými třemi lety, představoval. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se za celou tu dobu snažili spolu se mnou dát tomuto našemu alternativnímu, samizdatovému projektu nějaký obsah, a myslím, že se nám to vcelku, i když ne vždy dokonale, dařilo. Ostatně každý čtenář si mohl, může a bude moci udělat úsudek sám, neboť všechna čísla zůstávají dostupná na stránkách Jardy Karbana jako dosud (které jsou nově, a to jen z donucení, vyzdobeny odpornou reklamou). Než se dostanu k budoucnosti Tématu, chtěl bych jen krátce bilancovat jeho minulost.

Každé číslo je pro mne spojeno s nějakou vzpomínkou, s určitým obdobím života a s nadějemi, které jsem do své práce na něm vkládal. V prvním čísle se oproti nultému objevily ilustrace a články spektra autorů, v druhém se mi podařilo udělat zajímavý rozhovor s Ivanem O. Štampachem, čímž jsem odstartoval sérii rozhovorů s osobnostmi, které se mi zdály velmi zajímavé. Snažil jsem se získat zahraniční autory a opravdu se v Tématu objevily články Lynn a téměř i její francouzské kolegyně. Příjemně mne překvapila čtenost a upnul jsem se k naději, že ji budu stále zvyšovat, např. psaním do novin s vizitkou „editor literárního časopisu Téma“. Antonín Kosík vyvěsil reklamu na Téma v revue Vulgo.net a nabídl mi hostování na adrese www.tema.vulgo.net. Připravovala se nová podoba stránek, databáze článků atd. Nevyšlo to a je nyní jedno, proč se tak stalo.

V řídkých reakcích na články, které vycházely v Tématu, převládala uctivost, četné ocenění a chvála. Dlouho nezapomenu, jak jsem v září 2004 dostal mail od Jáchyma Topola, v němž chválil sérii článků o Švejkovi. Některé mé články z Tématu přijímal do Britských listů Jan Čulík a Miroslav Vejlupek psal do Pozitivních novin o celém projektu víc než pochvalně. Spolupracoval jsem s tak pozoruhodnými spisovateli, jako jsou Josef Musil, Filip Sklenář nebo Gustáv Murín. Ilustrace pro Téma poskytli takoví autoři jako Oldřich Šimáček, David Černý, Jan Saudek a Ivan Pinkava. Díky Bohu a díky jim všem.

V poslední době bylo stále zřetelnější, že možnosti získávání nových autorů jsou víc a více omezené, že drtivou většinu práce (v časopise, jehož rozsah není o mnoho menší, než je zvykem třeba u Hosta) musím odvést zcela sám. Dlouho jsem přemýšlel, jak mám reagovat, a od tohoto čísla nezvratně měním Téma v časopis jednoho člověka, do nějž srdečně zvu autory jako hosty (jejichž texty nebudu nijak editovat). Na nikom (kromě Jardy Karbana) už nebudu záviset: proto mizí i titulní báseň a bude nahrazena jednou z mých stancí, proto mizí bez náhrady také ilustrace a rozhovor. Zároveň jsem musel Téma redukovat na únosnou míru, již budu vždy naplňovat během dvou měsíců mezi aktuálním a nejbližším budoucím číslem (čili kompletní zářijové Téma bude hotové koncem října), jak už se ostatně stalo zvykem. Abych ovšem zachoval rozsah čísla, přidávám svou tvorbu, pocházející přibližně z let 1993 až 2003. Myslím, že takto mohu vhodně doplnit své teoretické články a poskytnout svůj vývoj, jeho plody či naopak potraty, k veřejné diskusi. Zachovám tematicky zaměřený blok článků v každém čísle, recenze, cyklus, drobky, citát a celkový charakter literárního časopisu pro esejistické myšlení.

Doufám, že touto proměnou časopisu jsem mu zajistil jistější budoucnost a že budu schopen najít biorytmus, ve kterém s pomocí Boží skloubím své závazky k mým čtenářům, svůj výzkum, který mne živí, a všechny své ostatní aktivity. Velká úleva je již jen v tom, že od tohoto čísla již budu moci spoléhat především sám na sebe. Otevřete-li Téma v listopadu a v prosinci, najdete v něm mé články, jejichž tematickým zaměřením budou největší postavy básnické generace Vladimíra Holana.