Když před lety na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem představili výrobci čtecí zařízení-readery o velikosti a váze, které umožňují neuvěřitelně praktickou přenosnost elektronické knihovny (reader „pojme“ i několik set knižních titulů-souborů) třeba v kapse svrchníku, bylo zřejmé, že permanentní revoluce ve světě technologií stůj co stůj mění a také změní chování a intelektuální možnosti člověka, strůjce a recipienta kyberkultury.

 

                Mýlil se však ten, kdo očekával, že reader se rychle stane samozřejmým vybavením rodinných příbytků. Umělecká literatura, o niž nám v tomto článku jde, neprochází v českém kulturním prostředí právě šťastným obdobím. Na otázku Zaznamenal jste v průběhu života nějaké proměny společenského významu krásné literatury? celebritní osobnost, jakou je Ivan Klíma (*1931), odpověděla: „Společenský význam krásné literatury je paradoxně větší v dobách nesvobody nežli v dobách svobody. Dnešní trh je zaplaven kýčem, bulvárem, kultem hvězd televizních, pěveckých či sportovních. Krásná literatura připadá lidem stále méně srozumitelná (jistě je to i vinou literatury, která velmi často v honbě za novátorstvím přestává být sdělná). Pokud nedojde k nějaké hluboké krizi: politické, ekologické či mravní, tento vývoj asi bude pokračovat.“ O generaci mladší básnířka Zora Šimůnková konstatovala: „Během mého života se společenský význam literatury a autora vůbec posunul od označení „svědomí národa“ k označení „neškodný podivín, neškodná, nepraktická záliba“, a – myslím – už zůstane rozhodně blíže k druhému označení.“

 

                Za takové situace není překvapující, že potenciální zájemci o digitalizované literární texty se spokojují s příležitostnými návštěvami serverů, na kterých jsou elektronické knihy nabízeny, a případně stažené soubory ukládají do paměti počítače. Není to však záležitost nikterak masová - a vedle toho se k Internetu připojuje sotva třetina domácností -, což dokládá už fakt, že elektronická kniha se dodnes nestala obchodním artiklem. Výmluvná je zkušenost jihlavského nakladatelství a knihkupectví nevázané literatury NONLIBRI a jeho internetového projektu Neknihy. Server Neknihy zahájil v prosinci 1999, na začátku roku 2000 řekl Pavel Machek v rozhovoru pro Tramvaj načerno, že projekt přináší zisk devadesát haléřů na hodinu práce. „Očekáváme,“ uvedl Machek dále, „že se časem elektronické publikování rozšíří a až přijde čas, nabídneme spolupráci v této oblasti kamenným nakladatelstvím.“ K takové spolupráci však čas nenazrál – na jaře roku 2003 byl projekt Neknihy zastaven. Protože server je přístupný dodnes (www.neknihy.cz), i po letech surfař spočítá, že z žijících autorů může být čtenářstvu povědomých jen několik (Marta Gärtnerová, Jiřina Fuchsová, Eva Bešťáková, Zdeněk Třešňák, Eva Bernardinová, Roman Cílek). Bezkonkurenčně nejžádanějšími autory byli Lenka a Vladimír Volmovi se svými spisky Milování bez ztráty květiny a Rozkoš na špičce jehly.

 

                Projektem Neknihy, realizovaným firmou Sprinx, s. r. o., držitelkou certifikátu Microsoft Gold Certified Partner, se na českém literárním Internetu potvrzuje fenomén digitalizace klasických literárních textů, skvostů národního písemnictví a vůbec národní identity (Karel Havlíček Borovský – Křest svatého Vladimíra, Epigramy; Karel Hynek Mácha – Máj; Vilém Mrštík – Pohádka máje; Božena Němcová – např. Babička; Jan Neruda – např. Povídky malostranské; Jaroslav Hašek – např. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války).

 

                V roce 1999, kdy Neknihy uvedly na „trh“ elektronických knih první tituly, už probíhaly přípravy jiného, tentokrát nekomerčního projektu, jehož cílem „je popularizace myšlenky takzvané „elektronické knihy“ - tedy digitální distribuce textů pro přenosná zařízení“. Jde o Palm knihy (www.palmknihy.cz). První titul (Lydie Junková: Pár povídek) se v nich objevil „až“ 14. ledna 2001, ale v dubnu 2006 server nabízel již 2 816 knih. Z nich nejstahovanějšími jsou Tři muži ve člunu (Jerome Klapka Jerome), Co ženy umějí a muži nevědí (Eduard Bakalář) a Starý zákon. Vedle tvorby současníků a českých klasiků přicházejí Palm knihy též s nabídkou digitalizovaných uměleckých textů klasiků světově proslulých (Jules Verne, Charles Baudelaire, Jack London, Oscar Wilde aj.). Duchovní otec Palm knih Jiří Vlček (technické realizace se zhostil Martin Bodlák) říká: „Co se týká elektronických knih, jsem opatrný optimista. Domnívám se, že postupně budou přijaty stále širší veřejností. Je to vidět i na návštěvnosti našeho serveru.“

 

                Změnu na český literární Internet přineslo Občanské sdružení V-ART se sídlem v Písku. 1. dubna 2001 otevřelo na http://v-art.envision.cz edici ZONTY díly takových autorů, jakými jsou Josef Hrubý (Portréty), Milan Hrabal (Kdyby nehráli Rolling Stones) či Karel Sýs (Černé divadlo); tedy tvůrců patřících v současné literatuře k nejpopřednějším. Sdružení tím odstartovalo nový trend: příchod vpravdě renomovaných žijících autorů do elektronického média (namátkou: Jiří Klobouk, Alena Vrbová, František Listopad, Karla Erbová, Ota Ulč, Stanislav Komenda). Edice ZONTY završená 6. prosince 2003 básnickou sbírkou Pavla Herota Hlavy z podzemí přinesla více jak šedesát titulů členů PEN-klubu, Obce spisovatelů a jiných literárních uskupení. Nejčastěji otevírané soubory: Ladislav Soldán – Karel Dostál-Lutinov a Nový život: dva sloupy katolické moderny, Vladimír Novotný – Slovo svět, Ota Ulč – Inventura století.

 

                1. září 2002 přibyl mezi literárními servery Literární salon Dany Mentzlové (www.salon.webz.cz). Zatím spíše komorní nekomerční projekt vyniká bezchybnou propracovaností technickou (správce serveru Rudolf Mentzl). Obsahově se Mentzlová zaměřila na umělecké dědictví po Řeku Aischylovi (525 – 456 př. n. l.), na literaturu exulantskou (Arnošt Valeš, Iška Křížová) a legionářskou (Josef Švec, Rudolf Medek, Jaroslav Hašek). Na začátku letošního dubna nabízela Mentzlová osmnáct titulů, z nichž nejvyhledávanějšími jsou Povídky z Ruska Jaroslava Haška (staženy 1118x), Pravda o Heydrichovi Josefa Ogouna (1076x) a Velitelem města Bugulmy Jaroslava Haška (909x). Filozofii literárního salonu ozřejmila Dana Mentzlová v rozhovoru pro Chůdové kořeny 2. února 2003 (č. 1, r. II.): „Prvním dílem, které jsem připravovala pro vydání v Salonu, bylo drama Plukovník Švec Rudolfa Medka.. Toto drama, dříve velmi známé a dodnes zajímavé, se nyní - po padesáti letech zákazu - v knihovnách téměř nevyskytuje. Přitom nemá naději na knižní vydání, ani na uvedení na divadle.“

 

                V prosinci 2004 – pod patronací Národní knihovny ČR a Společnosti Národní knihovny ČR a v pořadu Nepřišel ještě zaklepat čas – představila básnířka Karla Erbová stejnojmennou sbírku Zdeňka Janíka. Pořad měl jednu  zvláštnost: Janíkova básnická sbírka vyšla elektronicky, na Internetu: vydal ji Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice - Písek jako první titul Edice hostů 25. srpna. 2004. Z dosud vydaných třiatřiceti titulů Edice hostů je zřejmý záměr vydávat současné autory s již prokázanou tvůrčí kvalifikací a hodnotově přínosnou literární bilancí. Server Prácheňské rezonance (http://v-art-envision.cz), kde lze Edici hostů v nekomerčním projektu Taxus Bohemica otevřít, se zaměřuje na renomovanou část českého literárního živlu programově už od 1. dubna 2000 a vždy měl filozofický podtext. Nejinak je tomu u Edice hostů, v jejímž prologu se dočítáme: „Nevědomí Edicí hostů ptáme se – a třebas by to jen podvědomě bylo –, co že je vesmír a co život, a protože našim pokolením není dáno těžit z definitivního, mnohomocného znaku užíváme, abychom vypověděli o sobě, že jsme... a že chceme... a že musíme... Vypověděli i vesmíru, i životu. Neklid a tvárnost obou nazvali jsme evolucí, v řečišti jejímž se i my nacházíme, směr toku hádáme, vědomí elastičnost stvrzujeme.“

 

                Nejčastěji otevíraným souborem edice je sbírka esejů Ivo Fencla Robinson V šumu příboje. Vedle Fencla v edici samostatně publikují také Ota Ulč, František Listopad, Petr Musílek, Josef Brož, Lubomír Macháček a další.

 

                Zvláštností edice jsou literární sborníky. V zatím posledním, v pořadí sedmém, nazvaném Svěcení času, zveřejňují ukázky z tvorby Zdeněk Janík, Helena Gerzanicová, Eva Hauserová, Marie Hořínková, Marta Zbyslava Gärtnerová, Jan Míka, Lubomír Macháček, Richard Sobotka, Lubomír Man, Božena Klímová, Helena Christen, Břetislav Olšer a Ilona Borská. Letos vyjde v Edici hostů ještě sborník poezie Rosa na kleči a sborník prózy V alejích dnění.

 

                Svou vlastní cestou se vydal týdeník Obrys-Kmen (www.obrys-kmen.cz). Jako přílohu otevřel knihovnu nabízející ke ztažení zdarma díla Ivo Fencla, Bohumíra Pospíšila, Juraje Kalnického, Ivany Blahutové, Karla Sýse, Stanislava Zemana, Aloise Reicha, Evy Frantinové a jiných. (Virtuální knihovničkou rukopisů je projekt Pavla Kotrly Scriptorium na www.inext.cz. Pavel Kotrla, jeden z průkopníků literatury na Internetu, sem umístil první rukopisy již v říjnu 1998. Bezpochyby z nejpovědomějších autorů jsou Martina Bittnerová, Martin Škabraha či Jakub Grombíř.)

 

                Jako obchodní artikl elektronickou knihu-digitalizovaný umělecký text najdeme na českojazyčném Internetu jen ztěží. Z výjimek, které pravdaže potvrzují pravidlo, je severomoravské nakladatelství Žár, vydávající knihy tištěné i elektronické. Z těch elektronických nabízí na www.zar.cz za 15,- až 50,- Kč autory, z nichž někteří si vydobyli uznání i mimo rámec regionu (Božena Klímová, Lech Przeczek...). Ale jsou tu ke stažení literární texty i zcela zdarma - jako u nekomerčních projektů.

 

                Jak jsme předeslali úvodem, krásná literatura neprochází v současném českém kulturním prostředí bůhvíjak jí přejícím a úspěšným obdobím. To se přirozeně odráží i na poptávce po elektronických knihách. Ty nalézají své příznivce mezi čtenáři-surfaři majícími o internetovém literárním provozu dobrý přehled a vytvářejícími neformální virtuální komunitu, jíž se elektronická kniha stala znamením kulturní vyspělosti a gramotnosti.