Když před lety na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem představili
výrobci čtecí zařízení-readery o velikosti a váze, které umožňují neuvěřitelně
praktickou přenosnost elektronické knihovny (reader „pojme“ i několik set
knižních titulů-souborů) třeba v kapse svrchníku, bylo zřejmé, že
permanentní revoluce ve světě technologií stůj co stůj mění a také změní
chování a intelektuální možnosti člověka, strůjce a recipienta kyberkultury.
Mýlil se však ten, kdo očekával, že reader se rychle stane samozřejmým
vybavením rodinných příbytků. Umělecká literatura, o niž nám v tomto
článku jde, neprochází v českém kulturním prostředí právě šťastným
obdobím. Na otázku Zaznamenal jste
v průběhu života nějaké proměny společenského významu krásné literatury?
celebritní osobnost, jakou je Ivan Klíma (*1931), odpověděla: „Společenský
význam krásné literatury je paradoxně větší v dobách nesvobody nežli
v dobách svobody. Dnešní trh je zaplaven kýčem, bulvárem, kultem hvězd
televizních, pěveckých či sportovních. Krásná literatura připadá lidem stále
méně srozumitelná (jistě je to i vinou literatury, která velmi často
v honbě za novátorstvím přestává být sdělná). Pokud nedojde k nějaké
hluboké krizi: politické, ekologické či mravní, tento vývoj asi bude
pokračovat.“ O generaci mladší básnířka Zora Šimůnková konstatovala: „Během
mého života se společenský význam literatury a autora vůbec posunul od označení
„svědomí národa“ k označení „neškodný podivín, neškodná, nepraktická
záliba“, a – myslím – už zůstane rozhodně blíže k druhému označení.“
Za takové situace není překvapující, že potenciální zájemci o
digitalizované literární texty se spokojují s příležitostnými návštěvami
serverů, na kterých jsou elektronické knihy nabízeny, a případně stažené
soubory ukládají do paměti počítače. Není to však záležitost nikterak masová -
a vedle toho se k Internetu připojuje sotva třetina domácností -, což
dokládá už fakt, že elektronická kniha se dodnes nestala obchodním artiklem.
Výmluvná je zkušenost jihlavského nakladatelství a knihkupectví nevázané
literatury NONLIBRI a jeho internetového projektu Neknihy. Server Neknihy zahájil v prosinci 1999, na začátku
roku 2000 řekl Pavel Machek v rozhovoru pro Tramvaj načerno, že projekt
přináší zisk devadesát haléřů na hodinu práce. „Očekáváme,“ uvedl Machek dále, „že se časem elektronické publikování rozšíří a
až přijde čas, nabídneme spolupráci v této oblasti kamenným
nakladatelstvím.“ K takové spolupráci však čas nenazrál – na jaře roku
2003 byl projekt Neknihy zastaven. Protože server je přístupný dodnes
(www.neknihy.cz), i po letech surfař spočítá, že z žijících autorů může
být čtenářstvu povědomých jen několik (Marta Gärtnerová, Jiřina Fuchsová, Eva
Bešťáková, Zdeněk Třešňák, Eva Bernardinová, Roman Cílek). Bezkonkurenčně
nejžádanějšími autory byli Lenka a Vladimír Volmovi se svými spisky Milování bez ztráty květiny a Rozkoš na špičce jehly.
Projektem Neknihy, realizovaným firmou Sprinx, s. r. o., držitelkou
certifikátu Microsoft Gold Certified Partner, se na českém literárním Internetu
potvrzuje fenomén digitalizace klasických literárních textů, skvostů národního
písemnictví a vůbec národní identity (Karel Havlíček Borovský – Křest svatého Vladimíra, Epigramy; Karel Hynek Mácha – Máj; Vilém Mrštík – Pohádka máje; Božena Němcová – např. Babička; Jan Neruda – např. Povídky
malostranské; Jaroslav Hašek – např. Osudy
dobrého vojáka Švejka za světové války).
V roce 1999, kdy Neknihy uvedly na „trh“ elektronických knih první
tituly, už probíhaly přípravy jiného, tentokrát nekomerčního projektu, jehož
cílem „je popularizace myšlenky takzvané „elektronické knihy“ - tedy digitální
distribuce textů pro přenosná zařízení“.
Jde o Palm knihy (www.palmknihy.cz). První titul (Lydie Junková: Pár povídek) se v nich objevil „až“
14. ledna 2001, ale v dubnu 2006 server nabízel již 2 816 knih.
Z nich nejstahovanějšími jsou Tři
muži ve člunu (Jerome Klapka Jerome), Co
ženy umějí a muži nevědí (Eduard Bakalář) a Starý zákon. Vedle tvorby současníků a českých klasiků přicházejí
Palm knihy též s nabídkou digitalizovaných uměleckých textů klasiků
světově proslulých (Jules Verne, Charles Baudelaire, Jack London, Oscar Wilde
aj.). Duchovní otec Palm knih Jiří Vlček (technické realizace se zhostil Martin
Bodlák) říká: „Co se týká elektronických knih, jsem opatrný optimista. Domnívám
se, že postupně budou přijaty stále širší veřejností. Je to vidět i na
návštěvnosti našeho serveru.“
Změnu na český literární Internet přineslo Občanské sdružení V-ART se
sídlem v Písku. 1. dubna 2001 otevřelo na http://v-art.envision.cz edici
ZONTY díly takových autorů, jakými jsou Josef Hrubý (Portréty), Milan Hrabal (Kdyby
nehráli Rolling Stones) či Karel Sýs (Černé
divadlo); tedy tvůrců patřících v současné literatuře
k nejpopřednějším. Sdružení tím odstartovalo nový trend: příchod vpravdě
renomovaných žijících autorů do elektronického média (namátkou: Jiří Klobouk,
Alena Vrbová, František Listopad, Karla Erbová, Ota Ulč, Stanislav Komenda).
Edice ZONTY završená 6. prosince 2003 básnickou sbírkou Pavla Herota Hlavy
z podzemí přinesla více jak šedesát titulů členů PEN-klubu, Obce spisovatelů
a jiných literárních uskupení. Nejčastěji otevírané soubory: Ladislav Soldán – Karel Dostál-Lutinov a Nový život: dva sloupy katolické moderny,
Vladimír Novotný – Slovo svět, Ota
Ulč – Inventura století.
1. září 2002 přibyl mezi literárními servery Literární salon Dany
Mentzlové (www.salon.webz.cz). Zatím spíše komorní nekomerční projekt vyniká
bezchybnou propracovaností technickou (správce serveru Rudolf Mentzl). Obsahově
se Mentzlová zaměřila na umělecké dědictví po Řeku Aischylovi (525 – 456 př. n.
l.), na literaturu exulantskou (Arnošt Valeš, Iška Křížová) a legionářskou
(Josef Švec, Rudolf Medek, Jaroslav Hašek). Na začátku letošního dubna nabízela
Mentzlová osmnáct titulů, z nichž nejvyhledávanějšími jsou Povídky z Ruska Jaroslava Haška
(staženy 1118x), Pravda o Heydrichovi
Josefa Ogouna (1076x) a Velitelem města
Bugulmy Jaroslava Haška (909x). Filozofii literárního salonu ozřejmila Dana
Mentzlová v rozhovoru pro Chůdové kořeny 2. února 2003 (č. 1, r. II.):
„Prvním dílem, které jsem připravovala pro vydání v Salonu, bylo drama
Plukovník Švec Rudolfa Medka.. Toto drama, dříve velmi známé a dodnes zajímavé,
se nyní - po padesáti letech zákazu - v knihovnách téměř nevyskytuje.
Přitom nemá naději na knižní vydání, ani na uvedení na divadle.“
V prosinci 2004 – pod patronací Národní knihovny ČR a Společnosti
Národní knihovny ČR a v pořadu Nepřišel ještě zaklepat čas – představila
básnířka Karla Erbová stejnojmennou sbírku Zdeňka Janíka. Pořad měl jednu zvláštnost: Janíkova básnická sbírka vyšla
elektronicky, na Internetu: vydal ji Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice -
Písek jako první titul Edice hostů 25. srpna. 2004. Z dosud vydaných
třiatřiceti titulů Edice hostů je zřejmý záměr vydávat současné autory
s již prokázanou tvůrčí kvalifikací a hodnotově přínosnou literární
bilancí. Server Prácheňské rezonance (http://v-art-envision.cz), kde lze Edici
hostů v nekomerčním projektu Taxus Bohemica otevřít, se zaměřuje na
renomovanou část českého literárního živlu programově už od 1. dubna
Nejčastěji otevíraným souborem edice je sbírka esejů Ivo Fencla Robinson
V šumu příboje. Vedle Fencla
v edici samostatně publikují také Ota Ulč, František Listopad, Petr
Musílek, Josef Brož, Lubomír Macháček a další.
Zvláštností edice jsou literární
sborníky. V zatím posledním, v pořadí sedmém, nazvaném Svěcení času, zveřejňují ukázky
z tvorby Zdeněk Janík, Helena Gerzanicová, Eva Hauserová, Marie Hořínková,
Marta Zbyslava Gärtnerová, Jan Míka, Lubomír Macháček, Richard Sobotka, Lubomír
Man, Božena Klímová, Helena Christen, Břetislav Olšer a Ilona Borská. Letos
vyjde v Edici hostů ještě sborník poezie Rosa na kleči a sborník prózy V alejích
dnění.
Svou vlastní cestou se vydal týdeník Obrys-Kmen (www.obrys-kmen.cz).
Jako přílohu otevřel knihovnu nabízející ke ztažení zdarma díla Ivo Fencla,
Bohumíra Pospíšila, Juraje Kalnického, Ivany Blahutové, Karla Sýse, Stanislava
Zemana, Aloise Reicha, Evy Frantinové a jiných. (Virtuální knihovničkou rukopisů
je projekt Pavla Kotrly Scriptorium na www.inext.cz. Pavel Kotrla, jeden
z průkopníků literatury na Internetu, sem umístil první rukopisy již
v říjnu 1998. Bezpochyby z nejpovědomějších autorů jsou Martina
Bittnerová, Martin Škabraha či Jakub Grombíř.)
Jako obchodní artikl elektronickou knihu-digitalizovaný umělecký text
najdeme na českojazyčném Internetu jen ztěží. Z výjimek, které pravdaže
potvrzují pravidlo, je severomoravské nakladatelství Žár, vydávající knihy
tištěné i elektronické. Z těch elektronických nabízí na www.zar.cz za 15,-
až 50,- Kč autory, z nichž někteří si vydobyli uznání i mimo rámec regionu
(Božena Klímová, Lech Przeczek...). Ale jsou tu ke stažení literární texty i
zcela zdarma - jako u nekomerčních projektů.
Jak jsme předeslali úvodem,
krásná literatura neprochází v současném českém kulturním prostředí
bůhvíjak jí přejícím a úspěšným obdobím. To se přirozeně odráží i na poptávce
po elektronických knihách. Ty nalézají své příznivce mezi čtenáři-surfaři
majícími o internetovém literárním provozu dobrý přehled a vytvářejícími
neformální virtuální komunitu, jíž se elektronická kniha stala znamením
kulturní vyspělosti a gramotnosti.