Letos mu to ale trvalo docela dlouho. Březen byl téměř celý pod tlustou a po celou zimu ničím neporušenou vrstvou sněhu, duben se k jaru probouzí jen pomalu. Zmrzlá půda se ještě ničím nehlásí k pár týdnů vzdálenému sv. Jiří, kdy by se po jejím teplém povrchu měli opět zatetelit různí plazi. Čekání na jaro, naslouchání ohlasům jara, které lze slyšet snad už od prvních prodlužujících se dnů, bývá pro mne vždy silným zážitkem. Jaro je víc než symbol, je reálným začátkem nového vegetačního cyklu, nových generací všech možných živočišných a rostlinných druhů. Ticho a jednotvárnost zimy jsou nahrazeny záplavou barev a zvuků, která odlišuje život živoků od smrti mrtvol. V hrudi se probouzejí touhy, vize a naděje…

 

                Při podrobnějším pohledu je každé jaro obrovským dramatem života a smrti, boje o všechno, který je předem prohraný. Jedni požírají druhé a všichni se soustředí na těžký úkol uživit své mladé. Kukačka vyhodí rákosníkova vejce z hnízda, aby žila z píle jejich rodičů – ti ji pak krmí, až je třikrát přeroste. Pomyslíme na to, když v teplém červnovém lese uslyšíme nádherné kukání jejího pravého rodiče?

 

                Za zmínku stojí také podivuhodná krátkost jara. V kaskádách kvetou a rychle zase odkvétají další a další druhy květin… kdo si u narcisů vzpomene na sněženky a u tulipánů na narcisy? Brzy po tání sněhu vás překvapí krokus, ve skutečnosti si totiž nejste jisti, jestli to už nejsou ocúny. Ty se ostatně objeví dřív, než se vzpamatujete, a znovu vás překvapí. Od jara se k podzimu valí čas, aby usnul v milosrdné zimní nicotě. Čas i život, obrážející se ve spoustě tvarů, osudů, v růstu a úpadku, v molekulární podstatě každého listu a chlupu, přišli s jarem znovu na scénu a vybízejí k přemýšlení, k prožitku jedinečné hloubky bytí.

 

                Nikdy tak jako na jaře neprožívám okamžik jako věčnost. Člověk musí mít k onomu zastavení se u mystérií ročních období určitý élan vital. Tím nemyslím schopnost vrhnout se do dobrodružství života přímo po hlavě jako jeden z hráčů na jevišti; být váben iluzemi, které opadají jako okvětní lístky tulipánů. Tentýž život jim dává barvu a malé kukačce sílu vyhodit z hnízda vejce rákosníkova. Je to síla slepá, dychtivá… její mystérium, věčnost, lesknoucí se na dně okamžiku, může prožít pouze ten, kdo žije především uvnitř, kdo mocí své fantazie a své touhy po kráse vchází do vztahu s jedinečností bytí.