Prorektorka Filii Uniwersytetu Śląskiego w Cieszynie prof. dr hab. Halina Rusková se již delší dobu a navýsost poučeně věnuje problematice náboženské víry polské národnostní menšiny na Těšínsku. Její dílčí studie na dané téma jsme mohli sledovat například na stránkách polského kulturního měsíčníku Zwrot. Výsledek soustředěného několikaletého badatelského úsilí prof. Rusková nyní završila odbornou publikací Religia i polskość na Zaolziu (Zakład Wydawniczy „NOMOS“ Kraków 2002). Přehledně pojatá kniha z hlediska své kompozice patří spolu se sborníkem Die konfessionellen Verhältnisse im Teschner Schlesien vom Mittelalter bis zur Gegenwart (Ratlingen 2000) zatím k tomu nejlepšímu, co bylo k problematice náboženství na českém Těšínsku publikováno v 90. letech 20. století. Vždyť po roce 1948 nebylo možné provádět v zateizovaném Československu objektivně pojaté výzkumy tohoto druhu, nemluvě o neochotě československé vlády výrazněji přispět k tomu, aby kulturní identita polské menšiny byla systematicky podporována. Příkladem zde budiž známá aféra kolem tzv. Cieslarovy platformy, v níž šlo o deklarování kulturní příslušnosti k Polsku, při zachování pocitu československé státní příslušnosti obyvatel hlásících se k polské národnosti.

Přitom kulturní identita patří k nejuniverzálnějším lidským potřebám. Můžeme ji definovat z hlediska příslušnosti jedince ke skupině nebo prostředí (avšak kromě toho existuje ještě i skupinová či kolektivní identita) a akceptace jedince danou skupinou či prostředím. Jde tedy o potřebu zachování trvalých vazeb a struktur, o jejich stabilitu. Identita je získávána společností a opět je to společnost, která ji potvrzuje či legitimizuje, a identita také bývá součástí historie společnosti. Můžeme však konstatovat, že v některých momentech vývoje společnosti získává identita v určitých kruzích, generacích nebo prostředích na důležitosti, zvláště v období společenských a kulturních krizí a změn. Zejména pak za války, kdy se vědomí identifikace s určitým společenstvím stává důležitým kritériem rozhodnutí člověka, jeho společenských a kulturních aktivit a jeho integrace ve společnosti. Identita je projevem orientace člověka a společnosti na specifické a významné symboly a hodnoty, které se podílejí na charakteru a osobitosti společnosti i její kultury. Také z hlediska vztahu k regionu a regionalitě je problematika identity velmi důležitým prostředkem odporu vůči anonymnosti života ve společnosti, která stále více směřuje v procesu globalizace ke stírání rozdílů mezi lidmi a společenskými skupinami. Zachování identity napomáhá situace, kdy dynamika rozvoje společnosti nevede při zachování základních podmínek – pluralismu norem, hodnot, symbolů, vzorů chování – k popření konsensu kulturní integrace. Identitu ohrožuje krize kultury, ztráta osobních perspektiv nebo ideologizace společenského vědomí vlivem konjunkturálních politických zájmů.

Jedním z nejdůležitějších prostředků vytváření a upevňování kulturní identity je náboženská víra a její institucionální zázemí, čili církev. V evropské tradici tyto jevy představuje křesťanství a křesťanské církve. Náboženská víra je systém toho, v co se věří, kdežto církev je institucí, která umisťuje víru do společenské praxe, legitimizuje společenské prostředí člověka, čili dává mu smysl a svěřuje mu určité poslání. V kulturní tradici střední Evropy náboženská víra a křesťanská církev předznamenávaly osudy lidí, obsahovaly nejdůležitější kritéria společenské identifikace, podle nichž probíhalo rozlišení na své a cizí, staly se pokladnicí národní historie a jejího ducha. Zvláštní roli víra sehrávala v oblasti kulturního, národního nebo náboženského pohraničí. Jak uvádí H. Rusková: „Na mnoha etnicko-kulturních pohraničích, kde máme co činit se střetáváním, neustálým soupeřením o vlastní kulturní prostor, je víra prvkem kultury, umístěným právě do těchto střetů a soupeření.“ (přeložil LM) Objektem svého výzkumu H. Rusková učinila vzorce církevního života Poláků z českého Těšínska, které jsou zkoumány v kontextu specifického náboženského rozdělení Těšínského Slezska, zvláště jeho české části, kde vedle sebe existují dvě kvantitativně nejpočetnější církve – římskokatolická a evangelická augsburského vyznání. Kromě toho se zde vyskytují i další křesťanské církve, jako Československá církev husitská, Českobratrská církev evangelická, metodisté, Adventisté sedmého dne, Letniční hnutí, Reformovaná církev evangelická. Do toho ještě vstupuje fenomén kulturních vzorců života vyplývající z existence Poláka v českém prostředí, která je deklarována příslušností k této skupině.

Sociologické výzkumy, jejichž výsledky jsou v publikaci H. Ruskové základem pro další analýzy problémů, byly prováděny na českém Těšínsku ke konci 90. let. Využívaly rozličných výzkumných technik, mimo jiné dotazníkovou metodu, v náhodně vybraném vzorku 448 respondentů patřících k římskokatolické církvi a k evangelické církvi augsburského vyznání. Dále to byly rozhovory (interview) s čelnými představiteli polské menšiny a výzkumy některých individuálních případů v polských skupinách. Doplňující technikou bylo pozorování náboženského a kulturně-společenského života. Široce založená metodika výzkumu umožnila autorce získat údaje, jež jsou reliabilní a verifikovatelné.

Publikace je rozdělena do kapitol Víra a národní identita Poláků na českém Těšínsku, Historické a kulturně-společenské podmínky křesťanství na českém Těšínsku, Politický kontext křesťanství na českém Těšínsku, Národní identita Poláků na českém Těšínsku a její odraz v kulturních vzorcích jejich života, Vzorce náboženského života, Souvislosti společensko-kulturních aktivit s náboženskou aktivitou Poláků z českého Těšínska. Jak je patrné již z obsahu knihy, H. Rusková se neomezila výhradně na registraci současných vzorců nábožensko-společenského života polské menšiny z českého Těšínska, ale odvolává se rovněž na historické práce, na studie zabývajícími se politickými vztahy na Těšínském Slezsku a tamními národnostními vztahy. Autorka posléze dospívá k tezi, že „Poláci na českém Těšínsku si uchovali polskou identitu, i když ta má v různých vzorcích života různé odstíny. Silnější polskou identitu, projevující se ve způsobu myšlení a chování, vykazují osoby určitým způsobem zapojené do náboženského života.“ (přeložil LM)

Kniha H. Ruskové je zajímavou syntézou sociologického výzkumu současných procesů utváření a změn v kulturní identitě polské národnostní menšiny u nás. Představuje historické podmínky vývoje a současné faktory, které tuto identitu podporují. A také je cenným příspěvkem do diskuse o současné roli i budoucnosti polské menšiny ve sjednocující se střední Evropě tváří v tvář globalizačním trendům ve světě.