V této rubrice se svými vlastními slovy krátce představují autoři aktuálního čísla Tématu.

Jonáš Hájek (nar. 1984 ) – student FF UK, obor hudební věda, a Pražské konzervatoře, obor violoncello. Publikuje na www.totem.cz, zabývá se hudbou a poezií.

Nikola Čulík (nar. 1983 ) – jsem student architektury na ČVUT v Praze. Moje největší záliba je výtvarná tvorba. V současnosti se snažím zdokonalit techniku kresby a malby na kurzech večerního kreslení, v budoucnosti bych se rád dostal na některou z uměleckých škol (AVU).

Boris Cvek (nar. 1976) – externí doktorand na PřF UP v Olomouci, obor anorganická chemie. Učí chemii a fyziku na gymnáziu v Kojetíně. Publikoval např. na adresách www.christnet.cz, www.totem.cz, www.blisty.cz, také v Hospodářských novinách, v Literárních novinách, v Respektu a v Přítomnosti – zabývá se literaturou, filozofií, historií, teologií a přírodními vědami. Editor a vydavatel časopisu Téma (www.tema.vulgo.net).

Jaroslav Vala (nar. 1975) – obdržel Ph.D. na PdF UP v Olomouci, obor pedagogika se zaměřením na český jazyk a literaturu. Učitel českého jazyka a základů společenských věd na Slovanském gymnáziu tamtéž.

Radek Čech (nar. 1974) – interní doktorand na PdF UP v Olomouci, obor pedagogika se zaměřením na český jazyk a literaturu. Jeho básně lze najít na www.totem.cz, kromě krásné literatury mezi oblasti jeho zájmů patří především lingvistika a historie.

Jáchym Topol (nar. 1962) – za totality prošel řadou manuálních zaměstnání, signatář Charty 77, aktivní samizdatový autor i organizátor. V roce 1988 zatčen za ilegální překročení hranic do Polska a za rozšiřování antisocialistických materiálů. Podílel se na vzniku časopisu Jednou nohou, který byl později přejmenován na Revolver revue (1991-1993 šéfredaktor). Na jaře 1989 spolu s I. Lamperem a Z. Petráčkem založil časopis Sport, který se koncem roku změnil v Informační servis a později v týdeník Respekt. Autor textů kapel Psí vojáci a Národní třída, psal také pro Moniku Načevu. Básnické sbírky Miluji tě k zbláznění a V úterý bude válka, romány Sestra a Noční práce, povídka Výlet k nádražní hale, novela Anděl a parafráze indiánských příběhů Trnová dívka. Člen Pen klubu, nositel ceny Toma Stopparda, ceny Egona Hostovského a dalších cen.

Martin Škabraha (nar. 1979) – doktorand na Katedře filosofie na FF UP v Olomouci. Kromě svého studijního oboru se zajímá o historii, vážnou hudbu a zejména o literaturu. V budoucnu by chtěl vydat sbírku povídek, z nichž některé dosud vyšly časopisecky (Host, Aluze, Texty).

Josef Musil (nar. 1972) – agýista, literát. Zájmy: hudba, literatura, výtvarné umění a kreativní tvorba. Publikuje všude, kde se dohodne. Redaktor AG revue (www.agrevue.com), člen recitační skupiny Katastrofanka. Vydal knihu Topení parostroje (www.volny.cz/josef musil/). Spojení: josef_musil@volny.cz.

Petr Vaněk – je studentem Literární akademie a FHS UK.

Filip Sklenář (nar.1978) – autodidakt, publikoval prostřednictvím Českého rozhlasu Rádia Vltava (cyklus Kráčej, kráčej, po vlasech peřejí) a Polské televize (pořad Poezie na hranici, překlad veršů dr. Kazimerz Kaszper). Anarchista a povaleč.

Jitka Cardová – je studentkou posledního ročníku bohemistiky na FF UP v Olomouci.

Jan Sokol (nar. 1936) – děkan FHS UK, profesor filozofie. Pracoval jako zlatník, mechanik, programátor, poslanec či jako ministr školství. V prosinci 1976 podepsal Chartu 77. Napsal knihy z oboru IT (Jak počítá počítač, Operační systémy), knihy z oboru filozofie (Mistr Eckhart, Malá filozofie člověka, Čtení z Bible, Čas a rytmus) a také překlady (mj. spoluutvářel český ekumenický překlad Nového zákona). Je autorem článků v Přítomnosti, v Lidových novinách, v MFD a jinde.

Dušan Cvek (nar. 1926) – odborný lékař chorob plicních a tbc, pracoval ve Smokovci, Zlíně a od 1.4.1960 v Krnově jako přednosta plicního oddělení. Člen Obce spisovatelů, vydal sedm básnických sbírek a jeden výbor ze své poezie. Vedle poezie se dlouhá léta věnoval šachu (mistrovská třída v roce 1955). Nyní žije v Krnově-Ježníku uprostřed krásných lesů, které jako chrám pro věřícího byly odjakživa jeho svatyní.

Eva Hlivová – pri akejsi príležitosti, keď som pocítila spojenie väčšieho trápenia a tiež aj veľkej vďačnosti, radosti z ľudí, lásku k nim a vôbec ku svetu a keď som mala pocit, že to všetko len tak neunesiem, chytila som do ruky pero – vlastne začala som ťukať do klávesnice – snažila som sa dostať zo seba všetko to, o čom som mala dojem, že sa silou sopky tlačí zo mňa von. Veľmi sa mi uľavilo. A tak túto metódu sebaliečenia a možnosti vyjadriť svoje obavy, strachy, odhodlania, smútky, nádeje, radosti... všetko, čo sa derie zo mňa na svetlo sveta, používam odvtedy – ku svojej spokojnosti – aj naďalej.