Při hledání vhodného experimentálního nástroje ke zkoumání recepce přírodní lyrické poezie jsme vycházeli z tzv. sémantického diferenciálu (SD) (C. Osgood, G. Suci, P. Tannenbaum: The Measurement of Meaning, University of Illinois Press Urbana 1957). Tato metoda umožňuje ve své klasické podobě měřit individuální, psychologické pojmy u lidí - každý pojem se posuzuje z hlediska tří faktorů, označovaných jako faktory hodnocení, potence a aktivity. V provedeném šetření jsme si uvědomovali, že proces literární recepce je v celkovém pojetí jen velmi obtížně měřitelný. Jsme však přesvědčeni, že objektivně měřit je možné dílčí části čtenářské recepce – např. čtenářské prožitky recipientů.

Výzkum si v úvodní fázi kladl v metodologické rovině tři základní cíle: a) Ověřit, zda je možné měřit recepci poezie pomocí sémantického diferenciálu. b) Nalézt základní faktory, které se uplatňují při posuzování lyrických básní sémantickým diferenciálem. c) Ověřit, zda navržené škály sémantického diferenciálu jsou univerzálně použitelné pro posuzování všech básní daného typu.

SD je metoda pozorování a měření psychologického významu věcí, obyčejně pojmů (F. N. Kerlinger: Základy výzkumu chování, Academia Praha 1972). V našem výzkumu jsme vycházeli z předpokladu, že je možno místo pojmů (např. pedagogických) předložit k posouzení respondentům básně. A následně zkoumat, jak jsou respondenty individuálně vnímány. Ve shodě s Osgoodem jsme očekávali výskyt faktoru hodnocení a dále jsme se pokusili izolovat faktor porozumění zmiňovaný Kerlingerem. Výskyt dalších faktorů však nebylo možno vyloučit.

Řadou dílčích šetření se nám nakonec podařilo izolovat tři faktory (faktor srozumitelnosti, hodnocení a působivosti). Na základě získaných výsledků usuzujeme, že modifikovaná podoba sémantického diferenciálu je funkční, a je tedy možno použít ji v dalších výzkumných šetřeních. Navržené škály tohoto měrného nástroje projevují při sledování čtenářské recepce lyrické poezie dostatečnou stabilitu a vykazují poměrně vysoký stupeň reliability. Podobně projevují značnou stálost i všechny tři izolované faktory.

charakteristika zkoumaných faktorů – faktor srozumitelnosti

Vypovídá především o tom, jak respondenti dle vlastního vyjádření dané básni rozumí, či lépe řečeno – nakolik jim připadá srozumitelná. Měřen je tedy pocit respondenta, vypovídající o srozumitelnosti básně, nikoli srozumitelnost sama. K přesnějšímu zkoumání porozumění poezii by bylo třeba použít kvalitativní výzkumné metody, nicméně otázkou zůstává, do jaké míry je tato stránka poezie objektivně měřitelná. Báseň je vždy více, než co jsme schopni o ní říci nebo na mnoha stranách napsat.

Při studování výsledků jednotlivých kategorií u faktoru srozumitelnosti je třeba brát tyto úvahy náležitě v potaz. Pokud čtenář vypovídá o svém pocitu, jak básni rozumí, může docházet k paradoxním situacím, že ten, kdo báseň označí jako velmi srozumitelnou jí nakonec může rozumět méně než čtenář, který ji považuje za nesrozumitelnou. Do hry zde vstupují různé osobnostní charakteristiky respondentů, zejména však jejich sebevědomí. Jeho pramenem může být mj. jak výborný prospěch z českého jazyka, větší čtenářská zkušenost, vyšší věk, tak i v obecnější podobě schopnost prosazovat sebe a svůj názor.

Avšak i přes výše uvedené skutečnosti se domníváme, že vyhodnocování výsledků u faktoru srozumitelnosti může přinést zajímavé a užitečné informace. Jen je třeba tento faktor chápat ve jeho skutečném významu.

faktor hodnocení

Faktor hodnocení zjišťuje, jak se báseň respondentům „líbí“, nebo „nelíbí“. Na rozdíl od následujícího faktoru působivosti jde zčásti také o racionální zkoumání kvality básně (dobrá – špatná, krásná – ošklivá, příjemná – nepříjemná), tedy o záležitost u čtenáře běžnou. Učitelé často slýchají v hodinách literární výchovy od studentů, že se jim některé verše (ne)líbí. Básně, které vykazují u tohoto faktoru nejvyšší hodnoty, sklízejí největší čtenářský úspěch – respondenti je čtou rádi, básně v nich vyvolávají příjemné pocity. Při zkoumání, které texty jsou vhodné k úvodnímu seznamování studentů s poezií, bychom měli vycházet z výsledků právě tohoto faktoru.

faktor působivosti

Tento faktor se nám zpočátku jevil jako méně zřetelný. Domnívali jsme se totiž, že působivost básně musí splývat s jejím hodnocením: tj. pokud se čtenáři báseň líbí, označí ji za působivou. Výsledky však ukazují, že skutečnost je odlišná. Aby báseň vykazovala vysoký stupeň faktoru působivosti, nestačí, aby byla hezká, příjemná, líbezná apod., ale musí mít značnou vnitřní sílu. Ta může být vyvolána např. slovesy označujícími prudký děj, přítomností obrazů lidské vášně, bolesti, utrpení; stejně jako druhem prostředí, jež báseň popisuje. V takových případech se může stát, že báseň, která je hodnocena průměrně, má nejvyšší skóre působivosti. Totéž platí i obráceně: báseň s nejvyšším skóre z faktoru hodnocení se ve faktoru působivosti může umístit hluboko pod průměrem. Původně očekávaná souvislost mezi hodnocením a působivostí však neplatí, jde o vzájemně nezávislé faktory, což ukázaly i výsledky korelace všech tří faktorů.

Zastáváme-li tezi, že cílem básně je emocionálně zasáhnout čtenáře, mohou být autoři textů, které jsou označeny za působivé, spokojeni i přesto, že z hlediska faktoru hodnocení se jejich báseň ocitá průměru. Taková báseň může umělecky působivě zobrazovat čtenáři nepříjemnou skutečnost, a proto mohou někteří respondenti tuto báseň odmítnout jako nehezkou či nepříjemnou. S trochou odvahy tedy můžeme faktor působivosti v některých případech považovat za svébytný způsob hodnocení básně, a to hodnocení vnitřního (silná), nikoli racionálního (příjemná).

realizace výzkumu

Na základě výsledků z první části výzkumu, v němž jsme zkonstruovali výzkumný nástroj na měření literární recepce a ověřili jeho spolehlivost, jsme mohli přistoupit k vlastnímu zjišťování čtenářských prožitků. Konkrétně jsme sledovali čtenářské reakce adolescentních studentů na těchto osm lyrických básní s přírodní tématikou:

P. Vergilius Maro: Často jsem… (Písně pastvin a lesů, Praha 1994) (B1)

A. Sova: Jarní noc (Květy intimních nálad a jiné básně, Praha 1960) (B2)

A. S. Puškin: Mračno (Lyrika II, Praha 1956) (B3)

T. Tasso: Slyš, vlny šepotají (Navštívení krásy, Praha 1964) (B4)

J. Karásek ze Lvovic: Růže hřbitovů (Ocúny noci, Praha 1985) (B5)

Paní Ise: Jarní déšť (Verše psané na vodu, Praha 2002) (B6)

L. de León: Přec jeden ptáček… (Kéž hoří popel můj, Praha 1967) (B7)

V. Závada: Marnotratný kraj (Básně, Praha 1954) (B8)

Při výběru jsme usilovali o to, aby každá z básní co nejvěrněji reprezentovala poezii daného historického období či uměleckého směru. Podobně jako v předchozí fázi výzkumného šetření, zaměřeného na konstrukci měrného nástroje, byly i tentokrát básně studentům předloženy bez uvedení jmen autorů. Usilovali jsme o to, aby respondenti při posuzování textů vycházeli pouze z nich samých a nenechali se ovlivnit mimoliterární zkušeností.

Výzkumu se zúčastnilo 228 studentů Slovanského gymnázia v Olomouci – prvních a čtvrtých ročníků čtyřletého gymnázia a pátých (kvint) a osmých (oktáv) ročníků gymnázia osmiletého. Jednalo se o záměrný výběr, cílovou skupinou respondentů byli obecně studenti gymnázií. Vycházíme z předpokladu, že studenti námi zvoleného gymnázia nejsou výrazně jiní než studenti gymnázií ostatních, a proto se domníváme, že i výsledky je možno s jistou opatrností zobecnit na celou množinu gymnaziálních studentů v České republice.

výzkumný soubor – struktura a recepční předpoklady

Z 228 studentů, kteří se výzkumu zúčastnili, odevzdali tři nevyplněný formulář, formulář dalších čtyř byly vyřazeny dodatečně pro jejich neúplné či očividně nedbalé vyplnění. Celkový počet dále zpracovávaných dotazníků činil 221. Výzkum byl proveden na přelomu října a listopadu 2002. Na základě položek v první části dotazníku byli respondenti při zpracovávání výsledků rozděleni postupně do osmi kategorií (K1-K8).

K1 = K1(a) – 1. ročník (116 resp.), K1(b) – 4. ročník. (105 resp.)

Tato kategorie nám nabízela možnost sledovat věkové rozdíly v recepci lyrické poezie: studenti 1. ročníků (kvint) se pohybovali ve věkovém rozmezí 15 – 16 let, studenti čtvrtých ročníků (oktáv) v rozmezí 18 – 19 let.

Ve faktoru srozumitelnosti jsme předpokládali, že vyšší skóre bude celkově vykazovat kategorie K1(b). Důvodem by měl být právě vyšší věk, tj. větší zralost a čtenářská kompetence. U K1(a) se kromě protikladu těchto vlastností mohla projevit i související menší sebedůvěra při posuzování vlastních možností porozumět básnickému textu určenému pro „dospělé“ čtenáře.

Při úvahách o faktoru hodnocení jsme se pohybovali u této kategorie mezi dvěma (zdánlivě stejně) pravděpodobnými možnostmi. Naše zkušenosti z předvýzkumu ukazovaly, že mladší studenti mnohdy reagovali na předložené básně spontánněji a projevovali větší vstřícnost, naopak studenti starší byli v řadě případů kritičtější. Postoj starších studentů může být způsoben jak jejich obecně větší samostatností jejich myšlení, tak i jejich ustálenějším čtenářským vkusem. Při zohlednění těchto skutečností se zdálo být pravděpodobnější, že K1(a) bude vykazovat u faktoru hodnocení vyšší skóre než K1(b). Na druhou stranu jsme ovšem předpokládali, že větší čtenářská kompetence K1(b) umožní celkově lepší pochopení básní, jejich přijetí a ocenění než K1(a). U faktoru působivosti jsme vzhledem k větší spontaneitě K1(a) zaznamenané v předcházejících šetřeních předpokládali vyšší skóre u této kategorie.

K2 = K2(a) – muži (69), K2(b) – ženy (152)

Pozornost byla v naší práci věnována také diferencím ve čtenářské recepci souvisejícím se sexovými rozdíly mezi respondenty. Při úvahách o možných výsledcích v této kategorii jsme byli vedeni přesvědčením, že ve zkoumaném vzorku respondentů (především s ohledem na věk) mají celkově k poezii blíže dívky.

Ve faktoru srozumitelnosti jsme očekávali přibližně stejné výsledky u obou kategorií. U mužů jsme předpokládali, že budou básním rozumět podobně jako dívky, avšak že budou střízlivější a zdrženlivější u posuzování dalších dvou faktorů.

Ve faktorech hodnocení i působivosti jsme celkově očekávali vyšší skóre u dívek. Byli jsme k tomu vedeni jejich větší emocionalitou, schopností empatie a v neposlední řadě i ochotou se se svými pocity svěřovat otevřeněji než muži. Tyto předpoklady však platí o zkoumané poezii jako celku. Jak totiž uvidíme později, u některých specifických básní (obsahujících tzv. mužský faktor) jsme tato svá očekávání upravili ve prospěch K2(a).

K3 = K3(a) – čtenáři (178), K3(b) – nečtenáři (43)

V této kategorii nám šlo o rozlišení těch respondentů, kteří mají kladný vztah k literatuře (tj. čtou rádi – bez bližší specifikace literárního druhu či žánru), a těch, které literatury zvláště nezajímá (tj. čtou neradi). Velmi zajímavé bude sledovat výsledky méně početné, zato vyhraněné kategorie nečtenářů. Básně, které jimi budou hodnoceny výrazně méně negativně než opoziční kategorií, se mohou stát pro učitele určitým vodítkem – mohou informovat, kudy (přes jaký typ básní) by mohla vést cesta k postupnému odbourávání averze vůči literatuře či alespoň k částečnému odkrytí půvabu umělecké literatury. I když dlužno dodat, že k bourání předsudků vůči literatuře je snad v tomto případě lepší próza, která není tolik zahalena pocitem výlučnosti. Ve všech třech faktorech jsme tedy předpokládali vyšší skóre u kategorie čtenářů K3(a).

K4 = K4(a) – čtenáři poezie (78), K4(b) – nečtenáři poezie (143)

Zatímco v předchozí kategorii K3 se jednalo o obecné rozlišení čtenářů a nečtenářů, u kategorie K4 byl sledován vztah respondentů k poezii: K4(a) – čtou rádi poezii, K4(b) – čtou ji neradi. Další rozdíl ve srovnání s K3 spočívá v tom, že nyní je naše pozornost více soustředěna na K4(a), protože právě oni tvoří menšinu, charakterizovanou svým pozitivním vztahem k poezii. K4(a) by v sobě měla zahrnovat poučené, kultivované čtenáře, a proto bude zajímavé sledovat, u kterých básní se bude jejich posuzování nejvýrazněji lišit od protikladné většiny nečtenářů poezie a které básně nejvíce ocení. I v této kategorii jsme předpokládali, že skóre posuzování bude vyšší ve všech faktorech u K4(a).

K5 = K5(a) – humanitní zaměření (106), K5(b) – přírodovědné zaměření (115)

Cílem výběru této kategorie byla snaha zjistit, liší-li se vztah studentů k poezii podle jejich studijního zaměření. Kriteriem zařazení do příslušné kategorie však nebylo celkové zaměření školní třídy, již respondent navštěvuje, nýbrž konkrétní vztah respondenta k humanitním či přírodovědným předmětům. Domníváme se, že toto rozdělení lépe vystihuje skutečnost, neboť při postupování dle studijní zaměření tříd bychom nemohli vyloučit, že přírodovědně orientovanou třídu navštěvují i studenti upřednostňující humanitní předměty a naopak.

Při úvahách o výsledcích v těchto kategoriích jsme se přikláněli spíše k variantě vyššího skóre posuzování ve všech faktorech u K5(a). Vycházeli jsme přitom z předpokladu, že humanitně zaměření čtenáři přicházejí s literaturou častěji do kontaktu a mají lepší přehled o kulturněhistorickém podhoubí jednotlivých literárních období.

K6 = K6(a) – extrovert (121), K6(b) – introvert (100)

Klíčem k rozlišení těchto dvou kategorií nebyl z technických důvodů psychologický test, nýbrž sebeposuzování respondentů. Vzhledem k tomu, že je introvertům K6(b) tradičně přisuzováno hlubší prožívání, očekávali jsme z jejich strany při posuzování básní vyšší skóre ve všech faktorech.

K7 = K7(a) – výborný prospěch (90), K7(b) – horší prospěch (131)

Kritériem pro rozdělení respondentů se stala jejich poslední známka z českého jazyka a literatury na vysvědčení. Kategorii K7(a) reprezentovali studenti, kteří obdrželi na vysvědčení jedničku či dvojku, kategorii K7(b) studenti ostatní.

Předpoklad byl, že K7(a) bude vykazovat vyšší skóre ve faktoru srozumitelnosti, což mělo být dáno jak jejich vyšší čtenářskou vyspělostí, tak i z toho plynoucím vyšším sebevědomím. V dalších dvou faktorech jsme předpokládali výsledky dosti podobné, tj. neočekávali jsme statisticky významné rozdíly mezi kategoriemi. Vyšší sebevědomí K7(a) a jejich schopnost lepšího porozumění poezii mohly být naopak kompenzovány vyšší kritičností dané kategorie k  těm básním, které neodpovídají jejímu čtenářskému vkusu.

K8 = K8(a) – město (140), K8(b) – vesnice (81)

Předmětem zkoumání byla lyrická poezie s přírodní tématikou, a proto jsme zaměřili dílčí pozornost i na rozdíly v recepci mezi studenty žijícími ve městě a na vesnici. Vyvstal před námi však problém, jak definovat vesnici, neboť okolí Olomouce rozhodně není typickým venkovským krajem. Kritériem rozlišení se nakonec stal počet obyvatel, konkrétně hranice 10 tisíc. Usilovali jsme o odfiltrování městských studentů z především z Olomouce a Šternberka a studentům z ostatních obcí jsme chtěli relativně vysokou hranící počtu obyvatel usnadnit rozhodování, do které kategorie patří. Vzhledem ke splývání způsobu života venkovského a městského jsme nicméně významné rozdíly v posuzování těchto kategorií neočekávali v žádném z faktorů.

výzkumné problémy

Jak již bylo uvedeno výše, v realizovaném výzkumu byl sledován vztah studentů k lyrickým básním s přírodní tematikou. Básně reprezentovaly různá historická období a umělecké směry a pozornost byla zaměřena na to, který typ básní je nejbližší myšlení a cítění dnešních mladých lidí. Zkoumány byly i sociologické rozdíly mezi respondenty (věkové, sexové, prospěchové, čtenářské apod.) a jejich vliv na hodnocení vybraných básní. Dílčím cílem bylo částečně zaplnit mezeru v poznání adolescentního čtenářství, které stojí na rozdíl od čtenářství dětského stranou hlavního zájmu.

Výzkumné cíle můžeme konkretizovat tímto způsobem:: a) zjištění a konkretizace preferencí adolescentů ve vnímání poezie z různých časových období, b) sledování a hodnocení vlivu sociologických rozdílů na vnímání různých typů poezie, c) přispění k lepšímu porozumění adolescentnímu čtenářství, a tudíž ke zkvalitnění vyučování literatury na základních a středních školách.

Při formulaci výzkumných problémů jsme k celé problematice přistoupili ze dvou hledisek: z hlediska respondentů a z hlediska posuzovaných básní.

hledisko respondentů

Existuje rozdíl v posuzování básní mezi jednotlivými kategoriemi? A ve kterých faktorech?

Existuje rozdíl mezi studenty 1. a 4. ročníku?

Existuje rozdíl mezi muži a ženami?

Existuje rozdíl mezi čtenáři a nečtenáři?

Existuje rozdíl mezi čtenáři poezie a nečtenáři poezie?

Existuje rozdíl mezi humanitně a přírodovědně zaměřenými studenty?

Existuje rozdíl mezi extroverty a introverty?

Existuje rozdíl mezi studenty s výborným a horším prospěchem?

Existuje rozdíl mezi studenty bydlícími ve městě a studenty bydlícími na vesnici?

hledisko posuzovaných básní

Jaké básně (resp. básně z jakých období) jsou hodnoceny respondenty podobně? Jakými společnými rysy se tyto básně vyznačují?

existuje rozdíl v posuzování básní mezi jednotlivými kategoriemi? A ve kterých faktorech?

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní studenty 1. a 4. ročníku byl prokázán ve všech třech sledovaných faktorech (faktoru srozumitelnosti, hodnocení, působivosti). Studenti 1. ročníku (oproti studentům 4. ročníku) vykazovali vyšší skóre SD ve faktorech hodnocení a působivosti a nižší skóre ve faktoru srozumitelnosti.

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní muži a ženami byl prokázán ve faktoru hodnocení. Ženy vykazovaly (oproti mužům) vyšší skóre SD ve faktoru hodnocení.

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní mezi čtenáři a nečtenáři byl prokázán ve všech třech sledovaných faktorech (faktoru srozumitelnosti, hodnocení, působivosti). Čtenáři vykazovali (oproti nečtenářům) vyšší skóre SD ve všech faktorech.

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní mezi čtenáři poezie a nečtenáři poezie byl prokázán ve všech třech sledovaných faktorech (faktoru srozumitelnosti, hodnocení, působivosti). Čtenáři poezie vykazovali (oproti nečtenářům poezie) vyšší skóre SD ve všech faktorech.

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní mezi humanitně orientovanými studenty a studenty zamřenými přírodovědně byl prokázán ve faktoru srozumitelnosti. Humanitně zaměření studenti vykazovali (oproti přírodovědně zaměřeným studentům) vyšší skóre SD ve faktoru srozumitelnosti.

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní mezi extroverty a introverty byl prokázán ve faktoru působivosti. Extroverti vykazovali (oproti introvertům) vyšší skóre SD ve faktoru působivosti.

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní studenty s výborným prospěchem a studenty s horším prospěchem nebyl prokázán v žádném z faktorů. Na základě absence statisticky významných rozdílů byla tato výzkumná kategorie vyřazena z podrobného zpracování výsledků.

Statisticky významný rozdíl v posuzování básní studenty bydlícími ve městě a studenty bydlícími na vesnici nebyl prokázán v žádném z faktorů. Na základě absence statisticky významných rozdílů byla tato výzkumná kategorie vyřazena z podrobného zpracování výsledků.

jaké básně (resp. básně z jakých období) jsou hodnoceny respondenty podobně? Jakými společnými rysy se tyto básně vyznačují?

Za nejsrozumitelnější byly považovány básně B4, B6, B2, B3. Jejich nejvýraznějším společným znakem je jejich standardní básnický obsah a formální tvar, které splňují žákovská očekávání. Výjimkou je starojaponské pětiverší (B6), které mnozí respondenti považovali za roztomilou, nenáročnou dětskou říkanku.

Jako nejméně srozumitelná byla určena antická Vergiliova báseň B1, která respondenty zaskočila svým komplikovaným jazykem i neobvyklou větnou skladbou. Nízké skóre obdržely též báseň Leónova (alegorie křesťanského života) a Karáskova (dekadentní báseň s morbidními motivy).

Za nejpříjemnější (faktor hodnocení) pokládali respondenti impresionistickou B2, kterou s mírným odstupem následují renesanční B4 a romantická B3. Příčiny jejich kladného přijetí je možno zdůvodnit jednak formálním tvarem podobně jako u faktoru srozumitelnosti, a jednak důrazem na vyvolání příjemných, uklidňujících pocitů.

Za nejméně příjemnou byla označena báseň z období antiky B1, kterou většina studentů považuje za nepochopitelnou a vyvolávající pocity stísněnosti. Nízkého skóre dosáhly také Závadova civilní báseň B8, vzbuzující v některých čtenářích svým tématem strach a bolestné představy, a barokní B7.

Za nejpůsobivější pokládali respondenti jednoznačně dekadentní Karáskovu báseň B5 plnou intenzivních básnických obrazů smrti a nicoty. Dále následovaly Závadova civilní B8 a Puškinova romantická B3.

Za nejméně působivé taktéž jednoznačně prohlásili starojaponské pětiverší B6.