„Tiše a ochotně / Purpura na plotně / Voní stále voní / Po ní k nám vklouzlo / To tajemné kouzlo vánoc.“ Jiří Suchý (citováno z knihy Motýl, Československý spisovatel Praha 1965)

Purpura Jiřího Suchého už patří k našim vánočním svátkům stejně jako koledy nebo Rybova Česká mše. Neváhal bych kouzlo této písně srovnat se slavnou Tichou nocí, jejíž líbivost mám velice rád. Ale není to jen Purpura... dvojice Suchý-Šlitr představuje mocný potenciál zábavy, jež nejednou přeroste v moudrost či ve výsostné umění, zrcadlící prostotu a čistotu srdce. Ba přirovnal bych je k Shakespearovým šaškům spíš než mudrlantského Wericha. Možná se za pár desítek let budou Suchý a Šlitr považovat za jeden z kulturních vrcholů české poválečné éry... a řada pozérů naopak upadne do zapomenutí. Když procházím Adventem a Vánocemi, vždy si uvědomuji, že ono očekávavé putování k Ježíšově kolébce v jeslích potvrzuje možnost života z dětinské čistoty. Honni soit qui mal y pense.