Medicína se někdy chová jako papež, který mluví ex cathedra: zdravé je to a to zas zdravé není. Roma locuta, causa finita. Přitom o fungování našeho organismu víme málo, a nejjistěji asi jen to, že je ovlivňuje dědičnost, okolní podmínky a různé detaily, jež bývá velmi ošidné šmahem vyřídit jako pouhé detaily. Pochybnosti jsou v biovědách jistě silnější než vše, co by se dalo s čistým svědomím prohlásit za jejich pravdy. Člověk se od sebejistých lékařů sice dozvídá, co má a co nemá, každých deset let ovšem říkají něco jiného a nejdéle, ba snad i nejšťastněji žijí ti, kdo žijí podle svého a na jejich rady nedbají.

Dlouho tou nejodpudivější vlastností zeleniny bylo pro mne to, že je „zdravá“. Ten novodobý druh asketismu, který se odříká pro delší a suchopárnější život vezdejší, mi přijde zvláště hloupý. Ovšemže: všichni se bojíme předčasné smrti a ještě více bolestného umírání, je jistě rozumné snažit se včas, razantně, důsledně takovým koncům zabránit. Ale co člověk ve všech případech, kdy jde o vážné věci, získá černobílou hysterií a křečí? Přivodí si nejspíše pád. V možnostech života jsou i ty nejhorší tragédie a jejich eventualitě neunikneme naprosto žádným způsobem. Bez tohoto vědomí je také mimochodem velmi obtížné dát životu nějaký autentický základ, zbývá pak jen zaslepený útěk před pravdou, ať už jde o útěk jakýkoli.

Rád při svých soukromých úvahách nad zdravím používám následující předpoklad: jestliže můj organismus je zdravý (a nemám ve svých pocitech ani v anamnéze žádný důvod si myslet opak), pak je již dávnou evoluční zkušeností uzpůsoben odolával různým špatným vlivům, pokud bude mít dostatek všeho, co mu příroda bezprostředně nabízí, čili spontánního pohybu, lesního vzduchu, přírodních nápojů a jídel. Když omezím nadbytečný příjem všech možných škrobů (brambory, rýže, knedlíky, pečivo, cukroví...) na minimum, tak mohu snad i jíst, kolik chci – rád se totiž najím pořádně. Z toho všeho vychází velice dobře zelenina, její největší předností (podobně jako u masa, mléka, vína či piva) je ale fakt, že skvěle chutná. Je asi nekonečné to množství různých lahůdkových kombinací, které lze se zeleninou, s masem a se sýrem udělat. Myslím, že pouze labužník dokáže zdravé jíst opravdu zdravě, čili hojně, ne bez požitku, s poklidným optimismem spokojeného živoka.

Jistě i v zelenině a ve všech potravinách jsou určité koncentrace jedů, jistě je lepší kupovat potraviny z venkovské, šetrně pěstované produkce (a proto možná nejlepší ze zemí Třetího světa), člověk se ale určité míře škodlivin nevyhne nikdy. Zdá se mi dokonce, že ona strategie, založená na co největší eliminaci škodlivin, je ve svém jádru chybná. Protivenství ve svých životech potřebujeme, ona nás otužují, dávají nám sílu, udržují nás v pohotovosti – a proto není dobré se jich úplně zbavovat. Lepší je posilovat se, abychom v nich obstáli.

Vedle zeleniny nezapomínejte také na ovoce. Hruška nebo jablko utržené na podzim přímo ze stromu jsou pochoutkou, jež mimo jiné dodává veselou mysl a blahý pocit ze života.