Zalezl jsem z blbosti mezi dva veliké balvany a ocitnul se dole. Hodně hluboko. Kolem bylo jen kamení a řeka s bílou vodou, podzemní. Podobná voda je v řece Ácheron, kudy se vjíždí do podsvětí, sám jsem ji kdysi viděl, dokonce se v ní i koupal.

Byl jsem pod zemí, ale z výšky, tam kde byl jakýsi kamenný strop, sem tam zablesknul paprsek světla. A když jsem se tak kolem sebe rozhlížel, uviděl jsem velikého krokodýla. Moc a moc jsem se leknul. Zpátky nahoru mi ale už nějak vylézt nešlo, a tak jsem ho musel obejít. Projít nějakým způsobem kolem něj.

Jakási postava šla se mnou, spíš stín než člověk, ale já se bál jen toho krokodýla.

Skákal jsem tedy z kamene na kámen, abych byl od slizkého plaza co nejdál. Ale on se rozhodnul mě pronásledovat.

Šel jsem po jakési kolejnici natažené přes propast. Bylo jasné, že tímhle manévrem tomu krokodýlovi zmizím z očí.

No a zničehožnic jsem se objevil v hostinci. Lokál to byl neskutečně dlouhý a zpola prázdný. Něco mě nutilo pořád utíkat. Neuvěřitelně mrštně jsem se proplétal mezi stolky, pak seskočil z jakéhosi patra dolů, ani jsem si u toho moc nenatlouk, a ani se nedivil, že tam nemají schody.

Pak se objevil východ z nálevny a před ním zas ta bílá řeka plná velkých oblých balvanů. Zase jsem dostal strach z krokodýla a pelášil dál. Jenže mě hrozně začaly bolet nohy, a tak jsem se musel každou chvíli zastavit, abych si namasíroval lýtka.

Potom jsem to zase vzal po kolejnici, která byla navlas stejná jako ta první. Protože se mi už do další hospody, která tam zjevně čekala, až do ní vběhnu, znovu nechtělo, proč taky, když mě něco pořád nutilo pelášit mezi stoly a neměl jsem stání ni trošku klidu k posezení u nápoje, tak jsem si radši sednul na kámen a rozhodnul se na krokodýla počkat. A taky jsem musel počkat na ten svůj stín.

Krokodýl ani stín sice nepřišli, ale strachu, že mě zase někdo bude honit, jsem se už nezbavil. Podzemní krokodýl je hrozně odporné zvíře, takové světle skoro až průsvitné. Se zlýma očima.

Podzemní krokodýl vůbec není podobný krokodýlovi v lesoparku v Hostivaři, který je ze dřeva a natřený na zeleno, trochu trouchnivý, s předníma nožkama ulomenýma. A je úplně bezbranný, proto ho nějací opilci přesunuli k lavičkám a nechali kolem ohromný svinčík, jak tam na něm posedávali a chlastali levné alkoholické nápoje.

A souvislost mezi krokodýlem hostivařským a podzemním asi bude úplně náhodná.