Vlastně bych měl spíše napsat: nejezděte tam... Velkou předností Rychlebských hor, jimž moje kamarádka
Bóďa říká Rychlebky, je totiž turisty
málo dotčená panenskost. Nedá se říci, že jsou snad necivilizované, divoké, že
jsou takové, jaké je Bůh stvořil, to vůbec ne. Rád bych ale nejprve upřesnil,
kde se na mapě České republiky vlastně nacházejí. Myslím, že už to mnohé
napoví. Asi nebudu příliš přehánět, když řeknu, že celé to české západní
Slezsko je kraj sám pro sebe – rozkládá se zhruba mezi Krnovem, Bruntálem a
Javorníkem, téměř v jeho středu pak leží město Jeseník. Kraj převážně
hornatý, kdysi obývaný Němci, po nichž tu na každém kroku zůstává stopa
krásných staveb, katolické víry, zahrad, altánků atd. Po válce, kdy byli
vyhnáni, se leccos nenávratně zdecimovalo, celý kraj se odcizil sobě samému a
dosti se vyprázdnil. Za zmínku stojí zejména dva výběžky naší státnosti – Osoblažsko a Rychlebský výběžek. Kolem Osoblahy najdete zvlněnou krajinu, která
se chlubí úrodnými lány, opuštěné domy, trosky kostelů, statků a různých
památek... Můžete chodit křížem krážem a málokoho tu potkáte, o to snadněji se
tu člověk usebere, sní, lelkuje, vnímá detaily života, kochá se tou okolní
krásou, jako by byla přímo uvnitř jeho. A ona pochopitelně uvnitř něho je, jen je nutné se pořádně soustředit,
abychom si toho všimli. Jestli vám tedy nejde o to vidět o prázdninách senzace
nebo se hrnout s miliony stejným směrem v infarktových kolonách,
zařizováních a v příliš rychle ubíhajícím rozptýlení, navštivtě klidně Osoblažsko.
Stejně vím, že takových lidí je jako šafránu, čili panenskost příliš poškozena
nebude.
Ještě lépe ji ale podle mého názoru lze zahlédnout v Rychlebkách.
Jsou to kopce po západní straně stejnojmenného výběžku, hned za hranicemi je
polské Kladsko. Můžete např. vystoupat z města Jeseníku k lázním a
odtud pokračovat nahoru k pramenům, jež nesou dosti poetické názvy...
zrovna teď si rozpomínám jen na Jitřní
a Večerní (je to správně?). Když se
vám podaří vyškrábat nahoru na hřeben pásma kopců, objevíte východním směrem
pod sebou nádhernou nížinu s různými vlnkami, s poli, háji, vesnicemi
a městečky. Nikde žádný shon, žádné spousty aut, továrny, všechno tak trochu ve
stavu, jak to nechali Němci. Člověk vstoupí do světa pohádek, jehož pohádkovost
nespočívá v nadpřirozených bytostech, ale ve spojení klidu naprostého
zapadákova s vysokou kulturou minulých obyvatel, ale také v jeho
celistvé izolovanosti: kopce se spájí se zemědělskou nížinou, jako by ty dva
živly už nepotřebovaly zbytek světa, jako by tu bylo všechno řečeno. Osoblažsko takové není.
Co vám mohu konkrétně doporučit? Tak třeba koupání v zatopeném
lomu... místní rybáři, ačkoli chodí na ryby už brzy ráno, neruší klidný spánek
těla unaveného touláním a též plaváním. Všechno je tu blízko, tento kousek země
je trochu jako model, nad kterým se doma můžete naklánět. Rovina pod kopci je
vesměs opravdu rovná nebo jen mírně zvlněná, občas z ní vystoupí chlum,
třeba i se zříceninou starého hradu. Zajímavý je velký kostel stojící uprostřed
polí, který působí docela zachovalým, i když opuštěným dojmem. Z městeček
se určitě podívejte do Žulové (bohužel Vidnavu ani Javorník jsem ještě
nenavštívil, ale jistě se do Rychlebek zase jednou vypravím, a potom sejdu i
dolů do obou těchto sídel)... seděli jsme tam ukryti před deštěm na balkónu
jednoho bistra a sledovali dění dole na ulici. Na dveřích tamního kostela si
možná ještě i po těch letech budete moci přečíst seznam všech církevních
přikázání... možná vám přijde archaický, ale nějak se k těm místům
hodí.