Vlastně bych měl spíše napsat: nejezděte tam... Velkou předností Rychlebských hor, jimž moje kamarádka Bóďa říká Rychlebky, je totiž turisty málo dotčená panenskost. Nedá se říci, že jsou snad necivilizované, divoké, že jsou takové, jaké je Bůh stvořil, to vůbec ne. Rád bych ale nejprve upřesnil, kde se na mapě České republiky vlastně nacházejí. Myslím, že už to mnohé napoví. Asi nebudu příliš přehánět, když řeknu, že celé to české západní Slezsko je kraj sám pro sebe – rozkládá se zhruba mezi Krnovem, Bruntálem a Javorníkem, téměř v jeho středu pak leží město Jeseník. Kraj převážně hornatý, kdysi obývaný Němci, po nichž tu na každém kroku zůstává stopa krásných staveb, katolické víry, zahrad, altánků atd. Po válce, kdy byli vyhnáni, se leccos nenávratně zdecimovalo, celý kraj se odcizil sobě samému a dosti se vyprázdnil. Za zmínku stojí zejména dva výběžky naší státnosti – Osoblažsko a Rychlebský výběžek. Kolem Osoblahy najdete zvlněnou krajinu, která se chlubí úrodnými lány, opuštěné domy, trosky kostelů, statků a různých památek... Můžete chodit křížem krážem a málokoho tu potkáte, o to snadněji se tu člověk usebere, sní, lelkuje, vnímá detaily života, kochá se tou okolní krásou, jako by byla přímo uvnitř jeho. A ona pochopitelně uvnitř něho je, jen je nutné se pořádně soustředit, abychom si toho všimli. Jestli vám tedy nejde o to vidět o prázdninách senzace nebo se hrnout s miliony stejným směrem v infarktových kolonách, zařizováních a v příliš rychle ubíhajícím rozptýlení, navštivtě klidně Osoblažsko. Stejně vím, že takových lidí je jako šafránu, čili panenskost příliš poškozena nebude.

 

                Ještě lépe ji ale podle mého názoru lze zahlédnout v Rychlebkách. Jsou to kopce po západní straně stejnojmenného výběžku, hned za hranicemi je polské Kladsko. Můžete např. vystoupat z města Jeseníku k lázním a odtud pokračovat nahoru k pramenům, jež nesou dosti poetické názvy... zrovna teď si rozpomínám jen na Jitřní a Večerní (je to správně?). Když se vám podaří vyškrábat nahoru na hřeben pásma kopců, objevíte východním směrem pod sebou nádhernou nížinu s různými vlnkami, s poli, háji, vesnicemi a městečky. Nikde žádný shon, žádné spousty aut, továrny, všechno tak trochu ve stavu, jak to nechali Němci. Člověk vstoupí do světa pohádek, jehož pohádkovost nespočívá v nadpřirozených bytostech, ale ve spojení klidu naprostého zapadákova s vysokou kulturou minulých obyvatel, ale také v jeho celistvé izolovanosti: kopce se spájí se zemědělskou nížinou, jako by ty dva živly už nepotřebovaly zbytek světa, jako by tu bylo všechno řečeno. Osoblažsko takové není.

 

                Co vám mohu konkrétně doporučit? Tak třeba koupání v zatopeném lomu... místní rybáři, ačkoli chodí na ryby už brzy ráno, neruší klidný spánek těla unaveného touláním a též plaváním. Všechno je tu blízko, tento kousek země je trochu jako model, nad kterým se doma můžete naklánět. Rovina pod kopci je vesměs opravdu rovná nebo jen mírně zvlněná, občas z ní vystoupí chlum, třeba i se zříceninou starého hradu. Zajímavý je velký kostel stojící uprostřed polí, který působí docela zachovalým, i když opuštěným dojmem. Z městeček se určitě podívejte do Žulové (bohužel Vidnavu ani Javorník jsem ještě nenavštívil, ale jistě se do Rychlebek zase jednou vypravím, a potom sejdu i dolů do obou těchto sídel)... seděli jsme tam ukryti před deštěm na balkónu jednoho bistra a sledovali dění dole na ulici. Na dveřích tamního kostela si možná ještě i po těch letech budete moci přečíst seznam všech církevních přikázání... možná vám přijde archaický, ale nějak se k těm místům hodí.