To takhle G. byl řidičem autobusu Olomoucko – Pražským dne 2. října 2002, když se obloha zatemnila a überdebil začal prskat. Vrčel na sedadle z lisovaný želatiny, pokuřoval ultralehký eLeMka a zpíval si porno verzi Včelky Máji. Sedadelník deset kroků vzdálen četl noviny, jinak byl autobus prázdný.

Večer, Flakotova Lhota. „Doktor V. zastavil vůz ve 13:30 v Dolních Obletnicích. 16:35 vystoupil v Minsku. Tam vlezl do Zoo a nechal se protestně sežrat tygrem.“ „Hovno, to by Vocásek neudělal, to je jinej kalibr. To von sice 13:30 v Obletnicích do Géčkova busu nasral se bezpochybně, ale do Minsku kurva nejel, jel normálně do Prahy a tam si našel jednoho magora, co mu prodal zrní. Pak se vyválel v lepidle, zrním se osolil a udělal na Václaváku prvotřídní kuřecí performance.“

3. říjen. G. se nudí, nemá službu. Obyčejně když se nudí, tak jde do lesa a tam kuchne nějakýho debila. Někdy potká H., kolegu od železitostí, ten tam taky zkouší relax. Hučí vlaky, sovy, straky, hvězdy svítěj nad baráky. (citováno ze sbírky mistrného básníka G. Schroedera). Krčák (Praha 4) les, dva bodci (trochu jak ta včelka), krční šídla taková. Slunce jim i nám oblizuje mastnotné ksichty, kolem nebezpečně blízko krouží dobrá nálada, a tu náhle obě šídla stanou na kraji. Ten pohled. Nemocnice, sídliště, sídliště… a do toho slunce, ptačí tuberozpěv a hudba silnic. „Kurva je to furt ještě krásnej svět…“