Myslím, že první rok existence Tématu byl velice úspěšný, což je zásluhou desítek lidí, kteří se na něm dosud podíleli. Všem upřímně děkuji za to, že dali svůj čas, um a energii tomuto projektu, který je zcela osvobozen od peněz a který jejich zásluhou může mít ambici stát se brzy důstojnou alternativou časopisů, jako je Host, Souvislosti, Revolver Revue nebo Světová literatura. Ukázalo se, že Téma chce být široce otevřeným a pestrým esejistickým časopisem, který dává prostor novým tvářím a zároveň oslovuje lidi ze špičky české kulturní elity, a tak spojuje a vytváří mosty. Snad můžeme být hrdi také na počet našich čtenářů, jenž sice není omračující a jenž je především výzvou pro větší úsilí, jak oslovit lidi, kteří mají rádi literaturu a umění, ale na začínající e-zin je rozhodně dostatečný. Sázka na čtivost spolu se zajímavostí, provokativností i mírnou osvětou bude jistě pokračovat také v dalších číslech, obzvláště ale distanc od „vědy“, jak ji představuje Goethův Wagner a jak ji nalézáme hojně na stránkách některých jiných literárních časopisů.

Pokud jde o hledání a mapování budoucího vývoje literatury, snažíme se dávat co nejvíce prostoru novým myšlenkám, mezi které mohou v kontextu naší doby patřit i ty starší, pozapomenuté. Dost možná, že už neideologický, humanisticko-liberální, v kontinuitě dějin zakořeněný, k totalitě kritický a k postmoderní masové kultuře vstřícný tón Tématu je něčím, co naznačuje, jak by mohla literatura vypadat zítra – a že by tu mohla být, o což nám jde především, pro lidi. Je totiž zřejmé, že představa nějakého jednotného literárního hnutí je dnes vyloučena, že sjednocující může být spíše jen určitá mentalita a do značné míry globalizovaná zkušenost. Celkově však to, že Téma vůbec existuje, je spíše důvodem k naději, že žádný konec literatury nepřijde a že lidé ji milují tak moc, že jsou ochotni pro ni něco dělat i zcela zdarma. Snad nebude trvat příliš dlouho, než se tato láska přenese i na širokou veřejnost, jejíž znovuobnovený zájem o kupování poezie a náročnější beletrie může být jedinou cestou, jak ozdravit české literární prostředí. Zatím se jí nedivím, že nechce dávat své peníze za to, co se nám všem jako umění (od státem dotovaných „odborníků“) předkládá.

Další vylepšení a proměny Tématu jsou určitě nutné, leccos je už v běhu, ale zatím nechci nic konkrétního ohlašovat. Budoucnost je vždycky nejistá a platí pouze to, co se zdaří, právě proto dávám přednost stylu fait accompli: příjemně překvapit je lepší, než se blamovat předčasnými sliby. Základní priority jsou však naprosto jasné a pár slov bych o nich říci chtěl. Design i jakási funkční chudoba našich současných stránek bijí do očí a to, co před rokem byl nebeský dar z rukou Jardy Karbana, to je dnes již kůží, která musí být svlečena. S tím určitě bude souviset také změna adresy. Není v tom zbla tupé nevděčnosti Otesánkovy, jedná se spíš o přirozený růst laskavě a starostlivě opatrovaného dítěte, jež nikdy neztratí vazbu na domov. A první rok Tématu strávený na Jardově „gasbagu“ tvoří kořenový systém celého projektu. Jinou podstatnou vyhlídkou do budoucna je masivnější získávání nových spolupracovníků a čtenářů, zvláště – doufám – mezi studenty. Konečně pokus přitáhnout zahraniční autory sice své drobné ovoce již má, bylo by ovšem výrazným neúspěchem, kdyby se nemělo urodit něco dalšího a většího.

Šesté číslo Tématu, jež právě otvíráte, se vrací úvahami nad Osudy dobrého vojáka Švejka i k první světové válce, která začala před devadesáti lety. Haškova kniha o Švejkovi předznamenává i zahrnuje celé minulé století, na jehož konci je snad aktuálnější než v době, kdy vyšla. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se na tomto čísle podíleli spolu se mnou, zvláště pak Antonínu Kosíkovi, jenž mi poskytl rozhovor, a Janu Saudkovi, který zářijové Téma zpestřil svými proslulými uměleckými fotografiemi. V listopadu se tematicky zaměříme na smysl literární kritiky a literární vědy.

Boris Cvek