„Život zbavený odpovědnosti pozbývá stupňovanou měrou napětí mezi tím, co jest a co býti má, a tím současně pozbývá i všecku tvůrčí sílu. Život se v takovém systému vrací do poloh pouhé rekapitulace biologických pochodů.“ Božena Komárková (citováno z knihy Původ a význam lidských práv, Státní pedagogické nakladatelství Praha 1990).

Myslitelka, jež byla vězněna nacisty za odbojovou činnost a persekuována komunisty vlastně za totéž, velice dobře věděla, co těmito slovy říká. Někdy se však zdá, že zkušenost bojovníků za svobodu je pro mnohé naše současníky jaksi nepochopitelná. Ba sám pojem odpovědnost je pro ně zastaralý. Vždyť za co, před kým a proč být odpovědný? Dokonce leckdo zjevně mívá pocit, že zabývat se tím, že někde je někdo mučený, že někde lidé umírají hlady nebo že tam či onde před zraky matky trhají vojáci na poloviny dítě, je poněkud staromódní a fanatické. Co pak zbývá? Masa lidí, kteří jedí, spí, plodí, vyměšují a umírají... mravní dilemata házejí za hlavu, obraz reality si tu a tam přizpůsobují drobnou či kolosální lží a dělají z něj bezcennou cetku. Myšlenka s tvůrčí silou a se svědomím zůstávají něco neznámého, byť se to všechno těmi či oněmi „intelektuály“ úspěšně a bez zájmu veřejnosti předstírá. Tak nebo podobně vypadá vypasené břicho nastavené požeráku nových bestií, jichž na světě nikdy nebude málo.