V roce 2002 vydalo Občanské sdružení Žudro multimediální triptych pod názvem Phurikane giľa. Zájemcům o romskou tradiční písňovou kulturu se tak do rukou dostává bohatě vypravený komplet obsahující dvě knihy a jedno CD. Za realizací celého projektu se skrývá jméno slovenské etnoložky Jany Belišové.

 

                Podívejme se tedy na tento smělý projekt „od konce“, tedy na CD, které má být doplněním a rozšířením stejnojmenné knihy. Album přináší kolekci dvaceti osmi terénních nahrávek z různých regiónů na Slovensku a zachycuje projevy Romů v syrové nestylizované podobě. O to lépe potom vyniká jejich přirozená muzikálnost, naléhavost a pravdivost projevu. Jedním z vrcholů alba je bezesporu vynikající pěvecké umění Bély Pokuty z Žehry – Dreveníku. Ten také naléhavě a citlivě podanou písní Soven čhave soven CD uzavírá. Výběr písní a jejich řazení je provedeno velmi dobře, proto také album působí svěžím, živým dojmem. Jistým nedostatkem je ovšem dodatečná zvuková úprava některých písní. Autoři je dodatečně více či méně zvukově, prostorově upravovali (přidání hallu – reverbu, efektu zaručujícího dozvuk – ozvěnu, poznámka autora). Touto nevkusnou zvukovou stylizací některým nahrávkám spíše uškodili. Velmi nepřesvědčivě, opět po technické stránce, působí také konce některých písní, především díky necitlivému střihu. V této souvislosti jsou v bookletu uvedená dvě jména: Mastering: Stanislav Beňuška, Střih: Peter Surový. Nevím tedy, který z pánu má tento výsledek na starosti, rozhodně v dnešní době lze masteringem dojít k daleko lepším výsledkům.

 

                První kniha nese podtitul Starodávné romské písně. Hned na první straně se čtenář setká tváří v tvář s fotkou malé romské dívky, která jej od první chvíle vtáhne do společného putování s Janou Belišovou po zpěvácích a zajímavých lidech. Kniha je vlastně takovým barevným deníkovým vyprávěním etnoložky Belišové – kromě textu zde čtenář nalezne přepisy některých písní (v romštině a ve slovenštině) a také zdařilé barevné a černobílé fotografie Daniely Rusnokové.

 

                Druhá kniha je sborníkem písní. Melodie zde najdete v klasickém notovém záznamu v plném znění všech textů. Otázka přepisu autentického folklóru je vždy problematická a existuje na ni několik pohledů. Autoři v tomto případě zvolili hudebně čitelný a zřetelný způsob zápisu. Zarazí ovšem jistá grafická nejednotnost. U některých písní (např. Mamo miri, mamo miri, str. 86, nebo Ta vašoda te me ajsi čorori, str. 89) slabiky textu kopírují obrys melodie. Takové podivné vlnění textu ubírá na srozumitelnosti a čtivosti. Standardem je v této souvislosti pojetí, kdy text je v jedné lince a neodskakuje podle melodie. Autoři o tomto faktu zřejmě vědí, neboť některé písně tento princip respektují. Tak je tomu například u písně Odoj tele paš o pani, str. 87.

 

                Za celý triptych, který připravilo Občanské sdružení Žudro pod vedením Jany Belišové patří všem velké díky. Vznikl tak cenný a kvalitní materiál jak pro nadšence, studenty, badatele, tak i pro oborníky, kteří se zabývají výjimečnou romskou písňovou kulturou.