Charakteristická úvodní formule romských hádanek… „mám takovou dceru“ (případně ….ajso čhavo – takového syna, …ajso phen – takovou sestru) dala název nové knížce romistky Mileny Hübschmannové (Hi man ajsi čhaj, so…Romské hádanky, Nakladatelství Fortuna Praha 2003). Kromě hádanek (hadki, garude lava) obsahuje tato zajímavá publikace humorné historky (pherasune paramisa), ale i pohádky (paramisa), v nichž hrdina vítězí svojí chytrostí tak, že vyřeší hádanku, která ho zachrání od smrti nebo mu vynese bohatství. Jindy naopak svojí hádankou ukáže hloupost zdánlivě silnějšího nebo výše postaveného protivníka.

Tyto žánry, které jsou dosud živými druhy lidového vyprávění obecně, spojuje těsná vazba na skutečnost, humor až anekdotičnost, úsporné vyjadřování a osobitý slovník. Základní uměleckou formou je metafora. Odedávna v nich lidé ukazovali a tříbili svůj vtip a moudrost. Předávali si je z generaci na generaci, aktualizovali si je podle doby a nových životních reálií a situací. To platí obecně v lidovém, tedy i v romském prostředí. Nevznikaly ve vzduchoprázdnu, najdeme v nich ovlivnění evropskou i českou literaturou (středověké sbírky ) a ústní lidovou tradicí (takové jsou historky o hloupých a chytrých ženách, anekdotické příběhy o tom, jak přelstít faráře, soudce, apod.). Například hádanku č.195 : „Ko kerel les, oda bikenel les, ko cinel les, na peske cinel les, kaske les cinen, na dikhel les“ /slovenská romština/ „Kdo to dělá, ten to prodá, kdo to koupí, nekoupí to pro sebe. Pro koho to kupují, ten to nevidí“ (rakev), můžeme najít již ve sbírce Jana Jeníka z Bratřic z druhé pol.18.století. Nechybí zde ovšem ani příběhy a hádanky, které bychom mohli označit za typicky romské. A i v těch ostatních se projevuje osobitý romský vtip, lstivost a způsob interpretace skutečnosti.

Knížka má podle autorky sloužit především pedagogické praxi – nemá proto parametry a nečiní si ani ambice být folkloristickou, případně lingvistickou odbornou studií. Přesto v obsáhlém úvodu udělala Milena Hübschmannová mnoho pro to, aby se ti, kteří s knížkou budou pracovat nebo si ji koupí ze svého osobního zájmu, dozvěděli hodně jak o romské slovesné tradici, jejích nositelích a vypravěčských příležitostech, tak o jazyce uvedených textů. Z historického exkurzu čtenář získá potřebné informace o skupinách Romů žijících u nás, romských dialektech i užívání jména Rom a c/Cikán.

Potěšitelné je to, že autorka pokračuje dále v terénním výzkumu a sběru těchto drobných útvarů romského vyprávění a počítá s novým rozšířeným vydáním své knížky. Pro realizaci tohoto záměru se obrací s výzvou také na čtenáře, aby jí ve sbírání materiálů pomohli a zasílali anekdoty a humorky (v jakémkoliv romském dialektu) do redakce Fortuny.

Přimlouvala bych se, aby při dalším sběru byla použita i technika videozáznamu, která zachytí celou vypravěčskou situaci a osobnost vypravěče, kdy dramatičnost přednesu dotváří mimika, gestikulace, intonace apod., o což je samozřejmě následně psaný projev ochuzen. Budoucí čtenář by tak mohl doplnit zážitek z četby mluvenou podobou alespoň výběru zachycených autentických vyprávění prostřednictvím CD.

Knížka je „ilustrována“ žáky Základní umělecké školy Miloslava Stibora v Olomouci (9-15 let). Umístění kreseb v knížce neodpovídá přilehlému textu – a tak je nakonec čtenář vtažen autorkou do hádání – kam patří který obrázek? Pro ty neúspěšné je uvedena nápověda.