3. dějství

 

„Čím více se Vitellius blížil k Římu, tím rozmařilejší byl další pochod, poněvadž se k nim přimíchali herci, houfy kleštěnců a ostatní postavy příznačné pro neronovský dvůr. Vždyť i Nerona samého Vitellius s obdivem oslavoval a obyčejně ho provázel, když zpíval, ne z donucení jako počestní lidé, ale protože byl oddán hýřivosti a obžerství, a tím se dal koupit (C. Tacitus: Z dějin císařského Říma, Svoboda Praha 1976, str. 126).“

 

 

1. scéna

(Velká část římského Senátu, která vyšla s Othonem z Říma, zůstala v městě Mutina, kde ji zastihly zprávy o prohrané bitvě. Místní vojáci se však domnívali, že Senát chce Othona zradit, proto úzkostlivě pozorovali reakce senátorů na přicházející zprávy a chtěli vyvolat urážením krveprolití. Senátoři mají roztrhané šaty, jsou zanedbaní, nervózní, obklíčeni vojáky a čekají téměř na svou smrt. Posléze přijdou na scénu mutinští měšťané a po nich Lucius Vitellius, bratr Aula Vitellia.)

 

první senátor

Také jsi tak sklíčený, Fulvie?

 

druhý senátor

Z Říma vyšli jsme vstříc Othonovi...

avšak jeho vojáci rozpárat

kohokoli z nás by rádi chtěli!

Prohrál Otho bitvu? Říká zpráva?

Leč tihle o tom slyšet nechtějí!

Půl senátu chtěla by Othona,

polovině už se přežil zase –

a v té nekonečné váhavosti

jeden z císařů jistě přijde si

a svalí všem hlavu za nevěrnost...

 

první senátor

Dnes veselí se Otho anebo

dnes veselí se zas Vitellius...

jen kdybych věděl, který z nich to je!

I já bych se veselil... s tím pravým...

 

voják

O čem se tu bavíte, otcové?

 

první senátor

My o Othona máme, brachu, strach.

 

voják

Jen stáří vás omlouvá, důstojnost,

sic probodl bych vás bez váhání,

až vaše krev by stříkala kolem!

Strach na vojně? Nepovoluje se.

To kukla je, z níž se líhne zrada

a obojakost, masky podivné...

Vždyť i kdyby císař prohrál včera,

jak říkají zbabělci odporní,

co utekli z bitvy a zradili,

zítra přec rozdrtí Vitellia,

a to mečem, který svírám v ruce.

Vy však zmužte se také, otcové,

kdyby nastal ten případ potřeby,

že s námi již pozdvihnete zbraně.

(odchází)

 

třetí senátor

Podívejte se na mudrlanta!

Kde jen bere se ta zaslepenost?

 

druhý senátor

To právě magické na jinoších

bláhová srdce starců spoutává,

aneb kdo je větší blázen, páni,

než stařec nebo jinoch? Nikdo již.

 

třetí senátor

Až tě Otho pověsí, přemýšlej.

 

první senátor

Jsem připraven pochválit cokoli,

jen když hlavu svoji si zachovám

i bohatství, svou čest a důstojnost...

Ať už Otho nebo Vitellius,

jen, bozi, řekněte mi, který z nich,

a přivítám ho vzletnou zdravicí!

 

třetí senátor

Nejistota je příliš mučivá...

teď jeden z nich postupuje k Římu,

nevěřím, že by nikdo nevyhrál!,

a čeká senátory žárlivě,

ve své duši si dávno přísahav,

že kdo přítomen nebude, zajde...

Zaváhání je nevěrnost, zpupnost

v očích toho, kdo cítí se pánem.

A zeptá se: kdepak je Publius?

A proč nepřišel jsi mi blahopřát?

To tvá je radost nad mým vítězstvím?

I řekne mi: miloučký Publie,

prý pěkný hoch jsi býval zamlada,

tu rozkoš musíš ještě okusit...

zadečkem tě nabodneme na kůl.

 

druhý senátor

Drsný vtip to býval Caligulův,

že své otroky, když mu zmužněli

a k těm hrátkám nebyli vhodni už,

poručil popravit krutě takto.

 

první senátor

Ne, mně se zrovna nechce umírat

ve spárech jedné z císařských těch stvůr.

 

třetí senátor

Podívejte se... někdo přichází!

 

druhý senátor

To mutinští jsou měšťané, blázni...

ti i dneska Senát uctívají,

v jeho vážnost složili naději,

oni věří – naivkové, blbci! –

že my řídíme stát v hlasování

a vládcům zákony poroučíme,

jak bylo to kdysi v republice.

 

třetí senátor

Ach, jak trpké bude naslouchat jim!

(na scénu přijde poselstvo mutinských měšťanů)

 

první měšťan

Milí i úctyhodní otcové,

my přišli pokorně vás poprosit,

abyste stát zbavili císařů

a zase zavedli republiku.

 

první senátor překvapeně

Vy nevíte, co říkáte, páni!

To trestuhodné je, nezáslužné...

zví-li tohle o vás císař, potom...

potom je lépe zabít sebe sám.

 

druhý senátor

Je hluboká pravda, co řekl vám.

 

třetí senátor

Neměli byste navádět k hříchu

a proti bohům zvedat zbraně své!

 

první měšťan

Však kdo je dnes císař, povězte nám.

 

druhý měšťan

Nevybili se dávno navzájem?

 

třetí měšťan

Zde nabízíme zbraně statečných

a za svobodu chceme bojovat...

tož Senát vždy byl baštou svobody.

 

třetí senátor

Vizte! Toť řeč hodná Cicerona!

Ale trochu spletl jsi si dobu...

já mám jenom jeden život, brachu,

a také jenom jeden rozum mám,

a ten mi říká: ty, co chceš, si žvaň,

já s tím společného nechci mít nic.

 

druhý senátor

A už vícekrát nepřicházejte!

(užaslí měšťané odcházejí)

Teď se jen třást, není-li to léčka

a nebude-li se zdáti těmto,

že jsme císaře se zastávali

chladně poněkud, málo horlivě.

 

třetí senátor

Pravdu díš! Dnes jde všude o život.

Ale senátoři scházejí se,

dost možná zasedání začíná...

pojďme na svá místa... uvidíme...

(druhý a třetí senátor odcházejí zařadit se k ostatním)

 

první senátor

Každý bojuj za sebe propříště.

(přidá se k nim)

 

vystoupí předseda Senátu Pontius

 Vážní otcové, květe národa!

Kolik dní jsme již ustarostněni,

kolik bolesti je v našich srdcích

a jaký děs z národní pohromy?

Nesnesitelně plynou naše dny...

snad příliš bojíme se o říši,

o zachování klidu a běhu

práva, také štěstí našich rodin

a posvátného odkazu předků...

jsme starci mimo událostí běh,

leč každý zajisté, dím každý z nás,

by raději zbraň v ruce držel už,

zasazoval rány a přijímal

i v chatrném tom věku stařeckém,

než sedět tady vydán na milost.

 

čtvrtý senátor

Však na jaké straně bys bojoval,

veledůstojný otče Pontie?

 

pátý senátor

Provokace!...

 

šestý senátor

...Nestydatost!...

 

sedmý senátor

...Hanba!

 

čtvrtý senátor

Jen se nepřetrhněte, vy blbci!

 

první senátor

Velmi správně mluvíš, ctný Pontie,

náš důstojníče a veliteli...

jestli snad Rufus jiný názor má,

nechť nechá tebe nejdřív domluvit,

a pak nechť vyjádří dvé mínění.

To však, co již řekl, je nemoudré

a poškozuje pověst Senátu.

 

šestý senátor

Co ty na to, Rufe? Rufus je vůl!

 

Pontius

Vidíme, že více neodpoví...

proto milostiví, moudří otci,

poslyšte zprávu, již vám chci přinést:

propuštěnec Othonův je tady!

(šum v řadách senátorů)

 

druhý senátor

Ať promluví ihned před senátem!

 

první senátor

Chceme slyšet propuštěnce, pane!

 

sbor senátorů

Ať ten otrok okamžitě mluví!

 

Pontius

Vystup, Fibule, a promluv pravdu.

 

Fibulus

Já otrok nejsem, leč propuštěnec.

 

Pontius

Pravda... a majetek ti dám velký,

když teď povíš nám, co je s Othonem.

 

Fibulus

Otho je šťastný, šťastnější než vy.

 

Pontius

Vyhrál tedy tu bitvu velikou?

 

první senátor

A neutrpěl zranění Otho?

 

Fibulus

Otho osvobodil se ze světa...

zde nesu jeho vůli poslední.

 

první senátor

Buď pozdraven císař Vitellius!

 

Pontius

Jak jsme jen mohli tak dlouho bloudit

a za císaře Othona míti?

 

sbor senátorů

Je jediný pravý císař v říši,

tím Aulus Vitellius navěky

nechť zůstane k větší slávě Říma!

 

Fibulus

Já zachovám věrnost Othonovi.

 

Pontius

Zatkněte ho! Lvům bude předhozen.

(na scénu vstoupí Vitelliův bratr LuciusVitellius s velkou suitou)

 

Lucius

Zdravím senátory! Chvála Římu!

Toho propuštěnce ihned pusťte.

(propuštěnec prchá)

 

Fibulus

Ať žije můj císař Vitellius!

 

Lucius Fibulovi

Odejdi... mocným v cestu nepleť se.

 

Pontius

Božský Lucius! Jak milostivý!

 

sbor senátorů

Je bratru svému navlas podoben.

 

Pontius

Jen tobě vláda náleží, pane,

náš božský Lucie Vitellie,

synu nejctnostnější Sextilie...

my všichni hold ti skládáme, úctu.

 

Lucius

Otcové vážní, otcové ctnostní!

Již nechejme Othona tlít v prachu

a neplivejme na něj lacině...

však jako bratr božského Aula

já dovoluji vám do Říma jít

a tam jásat i slavit šťastný den.

Tam v hluboké naději čekejme

mírného toho otce národa.

 

Pontius

Ach, jak jsme blaženi, náš Lucie!

 Jak jsme byli zaslepeni ovšem!

Trochu vzpomenu si na Othona,

na peklo to strašné tyranidy,

na vraha převznešeného Galby

a chlípníka, jenž pro chtíč plenil svět,

tu divím se, otcové, že žijem,

že i ve zdraví dočkali jsme se

šlechetného osvoboditele.

Já však chci nyní odstoupit, bratři!

Ať Lucius je příštím předsedou!

 

sbor senátorů

My chceme Lucia Vitellia!

 

Pontius

Prosím, předstup před nás už, Lucie.

 

Lucius

Děkuji mnohokrát, mí přátelé!

Nyní však musím schůzi rozpustit

a zas spolu v Římě se sejdeme.

 

sbor senátorů

Ať žije náš císař, Vitellius!

(všichni senátoři odejdou, Lucius zůstane sám)

 

Lucius

Je třeba již nachystat proskripce,

od nepohodlných očistit stát.

 

 

 

2. scéna

(Vojenský tábor Vitelliova vojevůdce Fabia Valenta. Řím je ovládán vitelliovci, ale Vitellius zatím ještě dlí v Germánii a o vítězství neví.Valens je typický římský voják v poli, je také podle toho oblečen. Jedná s vitelliovcem Aniem, a potom s poselstvím měst, která jsou v Itálii plundrována jeho vojáky.)

 

Anius

Když pomyslím, že to ještě neví!

 

Valens

A kdy že jsi od císaře odjel?

 

Anius

Tuším v den posvátného vítězství,

kdy tam na severu – jako dodnes –

ještě vojska sbírali se strachem,

rozhodující bitvu v domnění

kladouce ještě daleko vpředu.

 

Valens

Sakra! Což Caecina nic neposlal!

 

Anius

Inu, to je ta vaše řevnivost.

Každý jste chtěli tolik dobýt Řím,

který přec už dávno byl podmaněn,

že teprve až Senát list poslal

císaři i všem legiím jeho

svoje pokorná slova děkovná,

domýšleje sobě však neprávem,

že Vitellius o svém štěstí .

 

Valens

Já do Říma jsem konsulům list psal.

 

Anius

Také jenom do Říma, Valente.

 

Valens

A co bylo v Římě, to vyprávěj.

 

Anius

Co by také bylo? Jen šaškárna!

V osudný den císařského boje

lid myslel jen na oblíbené hry.

 

Valens

Inu, vlastně ano... v ten den byly

svátky žírné bohyně Cerery.

 

Anius

Prý tam v cirku bylo plno lidu...
opojná vůně, krev, sperma a pot,

pokojné slavnosti co každý rok...

tu přišla zvěst o smrti Othona:

nejrůznější lidé přísahali,

že sebevraždu spáchal v zármutku...

 

Valens

Že bídně chcípl ten prašivý pes!

 

Anius

Ba tvrdá slova se volí v cirku.

Tehdy městský velitel Flavius

své vojáky hned pod přísahu bral

novému pánu Vitelliovi...

a ti, co nedávno Galbu rvali,

nyní v rozjásání nesli všude

Galbovy obrazy vděčně Římem.

Květiny se dávaly po chrámech

a lístky růží tlely na cestách.

Ještě dnes je tam snadno uvidíš,

na místě, kde Galba byl zavražděn.

 

Valens

Curtiovo jezero míníš snad?

 

Anius

Tož právě na tom místě neblahém.

 

Valens

A řekni, zda i Senát sešel se.

 

Anius

Samozřejmě... schválil všechny pocty,

jež je možné Vitelliovi dát...

pak teprve byl tvůj list předčítán

a chválen byl všude od každého

pro umírněnost svoji a laskavost.

 

Valens

A co o Caecinovi říkali?

 

Anius

Že lépe udělal, že nenapsal...

jeho skromnost víc se kvitovala

než neomalená mírnost tvoje!

 

Valens

Mrchy! Jsou to hnusné římské mrchy!

(vstoupí setník a obrací se k Valensovi)

 

setník

Pane?...

 

Valens

Co otravuješ Valenta?

 

setník

Jacísi poslové k tobě míří.

 

Valens

Pusť je! Možná mi jdou již holdovat.

 

Anius jízlivě

Vidím, že držíš smysl pro humor.

 

Valens znechuceně

Také ty jsi vposledku samý vtip.

(vejde poselství)

 

první posel

Poníženě prosit přicházíme!

Celá Itálie je v plamenech,

horší než ve válce jsou zvěrstva dnes.

 

 

druhý posel

Už žádné město není bezpečné –

lidé po tisících umírají,

majetky ztrácejí se v plamenech

a všude rabuje se i vraždí...

pole jsou zdupána i obilí;

sestry naše a ženy a matky

a děti bez rozdílu pohlaví

krutě przněné jsou a vražděné.

Mnohý se za vojáky převléká,

by mohl beztrestně nepřítele

dávného zadávit či probodnout.

 

třetí posel

Poslyš, pane, ještě větší hrůzy...

 

Valens

Já nic dále poslouchat nebudu!

Jste bláhoví? Proč se nebráníte?

 

třetí posel

Vojsku, jež porazilo Othona?

 

Valens

Já nemám své vojáky v moci již...

rozkáži-li jim, ať přestanou,

jeden každý se mi jen vysměje.

Vždyť už veřejně jsem rozkazoval

a málem za to by ulynčován...

není v mé moci zastavit tohle.

To vy se braňte, jak jen můžete!

Vylezte z lenivosti zápecní,

vždyť uvykli jste si na život tak,

že žrádýlko, jistotu a poklid

bez nasazení chcete užívat.

Proč by jiný měl hájit život váš

a svůj ztratit či stát se mrzákem?

Jenom poznejte, jak pálí bitva –

a zmizte mi z očí urychleně!

(poslové nespokojeně odcházejí)

 

Anius

Tak pečlivě být na straně vrahů!

 

Valens

A kdo vůbec čisté svědomí má?

(odchází pryč)

 

Anius

Co voják zrabuje, to je levné...

kdo by nekoupil? Valens kupuje!

Já spíš poohlédnuti se půjdu,

zda není pěkné děvče poblíž tu,

které by též do lůžka nechtělo.

(také on odejde)

 

 

 

3. scéna

(Vitellius je v Římě, je oblečen do vznešené tógy a obklopen v císařském paláci antického stylu svým nejbližším dvořanstvem. Všichni mají vznešené oblečení i náladu, ve vzduchu je však citelné napětí z neuspořádaných mocenských poměrů ve státě. Mezi dvořanstvem jsou senátoři, Vitelliova matka Sextilia a žena Galeria, Vitelliův bratr Lucius a jeho žena Triaria, senátoři a vojevůdce Caecina.)

 

Vitellius

Já titul „Augustus“ chci odložit

a také „Caesarem“ nechci být zván...

svobodě přeji, vládě občanů

a přílišné moci se obávám.

 

Caecina k sobě

V tom jediném osamocen nejsi!

 

Vitellius

Po čem vskutku toužím, jsou hostiny...

a z celé Itálie nechal jsem

nejvybranější lahůdky sem svézt,

abych se mohl jimi pokochat

a společně se mnou můj věrný lid.

Již nebudeme dělat rozdíly,

kdo se mnou bojoval, kdo proti mně,

chci otcem být dobrých občanů všech,

nepronásledovat víc nikoho

a majetky ponechat v držení,

závěti zase v jejich platnosti.

Zvláště tím jsme se sami dojali,

jak mírně Otho choval rodinu

naši, jež ocitla se tu v Římě

náhle bez naděje, bez ochrany.

Věru my jsme jemu nepřáli smrt!

Však Titianus, jeho bratr, dnes,

též Cocceianus, jeho synovec,

jistě oblíbenci budou mými.

Chci otcovskou rukou jim pomáhat!

Též učinili jsme tozhodnutí,

božské a neméně moudré zdá se,

že všichni astrologové z Říma

na rozkaz můj jsou provždy vyhnáni,

by lež a mrzký zisk nepěstili

 a vládu nezískali nakonec.

 

jeden ze senátorů

Ó božský! Ty jsi Augustus Caesar!

 

sbor přítomných senátorů

Jsi Caesar Vitellius Augustus!

 

Vitellius

Já přísně poroučím vám, že nejsem.

Teď celé shromáždění rozpouštím

a ke stolu celý Řím chci pozvat!

 

sbor přítomných senátorů

Sláva nejšlechetnějšímu vládci!

 

jiný senátor

Božská je tvá manželka i matka,

vzor ctnosti, starořímské skromnosti.

 

Vitellius

V tom ti bohové pravdu vnuknuli.

 

Sextilia

Dočista zbláznil jsi se, synu můj?

Nejsem matkou toho nafoukance,

toho šaška, jehož jste stvořili...

ne!, já jsem matkou Vitellia jen,

dobrého občana, pokorného...

Pojď, snacho, šíří se tu divný puch.

 

Galeria

Já divím se též, kam zmizel ten muž,

jehož jsem kdysi tak milovala.

 

Vitellius

Počkejte! Já prosím vás, já císař!

 

ten samý senátor

Jak řekl jsem, tak vskutku božské jsou.

 

Lucius

Nechej je, nikdy nic nepochopí!

(obě ženy odejdou)

 

Caecina

A jak že skvěle chutná majestát?

 

Vitellius

Řekl bych, Caecino, je bez chuti.

Ale co to říkal ten senátor?

Co jsi řekl: že jsou ty dvě božské?

 

tentýž senátor

Tak jak jsou děti bohům podobné

svými hrami a tklivou prostotou,

tak i ty dvě ženy jsou přečisté,

že až samy osleply svou září

a nuceny jsou říkaz zvrácenost,

ta zvrácenost ale pramení zas

ze studnice čistého svědomí...

tím božskost si svou zachovávají,

ba co říkám! Jsou výše nad bohy!

Neboť kdo zná nějakého z bohů,

jenž v té čistotě by jim roven byl?

 

Vitellius

Ty velice vychytrale mluvíš.

 

Lucius

Bratře, poslouchej prosbu nemalou,

již já ti s Triarií přednáším.

 

Vitellius

Ty čiň si, co chceš, vždyť jsi bratr můj.

 

Lucius

Já však nejsem císař... nemám právo

svým rozsudkem zločince popravit.

Ty však proti zločinu bojuj už!

Vždyť vzpoura vrahů mohla by tě smést,

aniž našel bys cestu k návratu.

 

Vitellius

Řekni, koho zabít mám... zabiji.

 

Lucius

Dolabellu! Vždyť toho dobře znáš!

On svedl ti manželku bývalou

a dokonce se s ní teď oženil.

 

Caecina

Nic ale neproved Dolabella...

jen zeptej se Varra a Sabina,

pod jehož je to pravomocí teď.

Dolabella je plně nevinen.

 

Vitellius

Nevinného nemohu popravit!

 

Triaria

Proč bys nemohl? Ty jistě musíš!

 

Vitellius

Já prý musím... slyšíš to, Caecino?

 

Triaria

To ty určuješ vinu, nevinu,

co domníváš se ty, to je právo...

máš ty snad rád toho Dolabellu?

 

Vitellius

Chlípníka hnusného? Ani trochu!

 

Caecina

Divím se, že tobě tak záleží,

Triarie, na té divné vraždě...

Však řekni zde císaři naplno,

co všechno se za tím asi skrývá

a kde pravou má hledat příčinu!

 

Vitellius k Triarii

Tak je to pravda a tak to pověz.

 

Triaria

Já prostě jenom... nenávidím ho...

příčina té nenávisti není,

tak jako láska nemá příčinu.

 

Caecina

Že bys ho milovala? Ne, to ne...

ty přece jsi lásky již neschopná,

ty spíše jen tak z moci přemíry

vraždíš pro svoji špatnou náladu.

 

Vitellius

To nemožné přece! Tak to nejde!

 

Lucius k Vitelliovi

Ty žiješ jen v matčině zajetí.

 

Triaria

Teď poslouchej mne, švagře, pozorně.

Ty představ si, že všechno půjde jen,

že všechno tak bude, jak to chceš mít...

a ať mít to chceš jakkoli, švagře,

vždy dobré je to, s bohy v pořádku.

I věční bozi přec vraždí jen tak

a největší snad ze všech lidských snů

je nebýt ničím vůbec omezen.

Buď absolutní a buď celý bůh...

proč lekal by ses, když jsi nadosah?

Zavraždi ho a budeš svoboden!

 

Lucius

Ty nesmíš se, bratře, své moci bát,

jinak velmi brzy vezmou ti ji.

 

Caecina

Co ty na to říkáš, Vitellie?

 

Vitellius

Taková rychlost je to strašlivá,

až v hrůze se mi svérá žaludek...

já téměř z toho se zblázním, bratře,

však chcete-li... klidně popravte ho.

 

Caecina

Říkám ti, pane, že je nevinný.

 

Vitellius

A já tobě říkám: je vinen už...

protože já chci, aby vinen byl.

(Vitellius spěšně odchází a za ním všichni ostatní)

 

konec 3. dějství