V Pražském domě fotografie [PDF], na Václavském náměstí č. 31, bylo možno v listopadu minulého roku (2003) spatřit výstavu velkoformátových barevných fotografií Lili Almog, doplněnou videoprojekcí v původním znění (angličtina, hebrejština) s anglickými titulky.

Lili Almog je původem z Izraele, avšak náročné podmínky a tlak, kterému jsou ženy v této zemi podrobovány, ji donutil přesídlit do New Yorku. Do Tel Avivu přesto zavítala se svým předchozím projektem ”Masky”.

”Ložnicová epizoda” je název redukovaného projektu autorky, který má v původním rozsahu 150 fotografií. Do skromného výstavního prostoru, v tichém dvorku v centru Prahy, se sice vešel jen malý zlomek tohoto souboru, cca 20 fotografií, ale zato jsme se mohli pohodlně usadit před videoprojekcí; ostatně tento krátký dokument byl jakýmsi tepajícím srdcem autorčiny odvážné sondy do ženského soukromí.

Měli jsme možnost sledovat práci fotografky a kameramanky v jedné osobě s některými ženami, které se projektu zúčastnily a byly ochotné se nechat takovýmto dvojitým způsobem ”portrétovat”, a k tomu ještě zveřejnit svoje zvyklosti i řešení toho nejintimnějšího místa ve vlastním bytě.

Zatímco DeeDee, 48-letou právničku, zachytila tvůrkyně filmu jako vášnivou obdivovatelkou Marilyn Monroe, vitální šedovlasá důchodkyně Selma s rudými rty si ráda před kamerou zatančila a oddala se snění. Klavír pak doprovázel výrazový tanec další (tentokrát velmi éterické) bytůstky, pohybující se takto zřejmě každé ráno z ložnice celým bytem až k lednici v kuchyni. Oproti tomu tři studentky v rustikální posteli, se dvěma velkými vyřezávanými sochami světců na zdi po stranách, skoro nepatřičně vtrhly do filmu, podobně jako neřest v úvodu filmu Kladivo na čarodějnice, až světec vlevo obrátil oči symbolicky v sloup. Rusovlasá milovnice umělých kožešin a koberců, se vzory kůže zebry a kočkovitých šelem, se obsedantně mazlila s dvoumetrovým plyšovým krokodýlem, jiná, mnohem ustrašenější žena, se ani v dospělosti neobejde bez plyšového medvídka v náručí. Hlasité vyprsknutí v závěru videa mi způsobili dva živí králíci na posteli copánkovaté rockerky v černém koženém oblečení, jejichž pohyby jsou opakovány, vraceny a sestříhány tak, že jeden z nich jakoby na okamžik ”zapaří” v rytmu tvrdého rocku.

Nebudu prozrazovat další podrobnosti; pokud budete mít ještě někdy možnost spatřit videosekvence a fotografie Lili Almog, určitě mi dáte zapravdu, když napíšu, že rozhodně nepostrádají rozmanitost, bohatě je naplněn princip kontrastu, u videa pak i rytmu a gradace podbarvené výběrem hudby.

”Bed sequence” nebyla sice v naší repríze nijak velkým dvojprojektem, ale rozhodně zůstane v mých vzpomínkách jako ojedinělá a velmi příjemná interaktivní perla fotografických výstav s čistě ženskou tematikou.