Letos na jaře se objevila na internetu (stránky Nakladatelství a vydavatelství Josef Musil) nabídka knihy táborského autora Josefa Musila. Již název Topení parostroje byl jinotajný a čtenář se musel zamyslet, zda Musil utápí parní stroj kdesi v Lužnici, či do kotle přikládá coby „topič elektrárenský“. Ale již 1. část knihy – Změna programu!!! (Manifest agýismu) – nás tzv. uvádí do obrazu: „Dobrá agýistická báseň je ta, v níž čtenář při každém čtení prožívá nová vlastní dobrodružství: Jsi tvůrce, jsi uvnitř. / Jsi čtenář, jsi také uvnitř, a zároveň jsi tvůrce. / Je to tvé dobrodružství. / Jen tvé.“

Na rozdíl od školometského pojetí poezie „Co tím chtěl básník říci?“ se v Musilově knize žádá či spíše očekává, aby čtenář nejen pozorně četl texty básnické, prozaické a kombinované, aby se nejen nad nimi zamýšlel, ale aby se navíc spoluúčastnil literárního tvoření.

V Táboře vznikla skupina mladých literátů, hudebníků a výtvarníků, která se pravidelně schází, ve své literární dílně vydala již pět almanachů, převážně poezie, a přijala název Agý agú hú. Pěstuje se zde také experimentální tvorba a z ní vyšlo i Topení parostroje. Musil publikuje od svých 16 let v časopisech (Zápisník mladých, Iniciály, Vojsko) básně a humoristické povídky. Kniha Topení parostroje byla vydána vlastním nákladem (Tábor 2002, počet stran 272) a je autorovou knižní prvotinou. Pro Musila, ač je svou profesí zaměřen na oblast financí a ekonomiky, je sféra umění jeho doménou ve volném čase. Hraje na baskytaru, knihy a český jazyk jsou pro něho koníčkem i posláním. Uvádí: „Chci-li dobře psát poezii, musel jsem se seznámit se strukturou mateřského jazyka, s jazykovým vývojem i s verzologií. Teprve po této odborné přípravě, kterou jsem absolvoval jako samouk, jsem mohl přistoupit k vlastnímu psaní.“

Začnete-li listovat Musilovým prvním knižním dílkem, překvapí vás nezvyklé názvy: 1. část – Změna programu!!!, 2. část – Hned ti tu sirku sfouknem, 3. část – Prchlivý domov, 4. část – Vztah je křehké pouto, 5. část – Topení parostroje, silozpytněléčitelská opera. Některé texty se ve variacích opakují (dvě verze textu Psycho-polka), jiné na sebe navazují (Zaměstnanecká suita: 1. Do dlaní, 2. Magorárna, 3. Mamutí píseň lásky, 4. Útěk do nemoci). Často jsou užívány hudební pojmy (suita – nitrožilní, zaměstnanecká, sebekřísicí; opera).

Pokud byste se pokoušeli hledat jednotící ideu textů nebo společného jmenovatele tématiky, pak zanechejte zbytečného úsilí. Básně i prózy jsou odrazem současného života i světa, ale především z pohledu autora. Musil odsuzuje (lépe řečeno spíše ironizuje) vady na kráse charakteru lidí, prospěchářství, sobectví a ponechává na čtenáři, aby si do postavy promítl vlastní jména a figurky. Bez skrupulí hovoří o lásce i sexu (Ve stínu pyje; Divím se, že něčemu se divím: „…Policajt se na svět mračí, / páč tu včera přefik’ rajdu, / k’erá asi měla ajdu…“). Jinde zase ve fantastickém snu putuje autor staletími a řeší – z filosofického nadhledu – vývoj světa i lidského rodu (Hadí zpěv, suita na thema hledání a nalézání).

Určitě se čtenář bude zamýšlet nad Musilovou prací s básnickým jazykem, nad spojováním slov v jeden celek, nad využíváním básnických figur (metafory, personifikace apod.), ale to zřejmě patří k Musilově metodě v duchu agýismu.

Shrneme-li na závěr naše zamyšlení nad Topením parostroje, musíme Musilovi přiznat, že na prvotinu vytvořil knihu velice originální, hýřící nápady a uměleckou fantazií, připomínající texty poetismu, Seiferta a Nezvala, nebo básně buřičů (Villona) a prokletých básníků (Verlaina). Kniha stojí za přečtení, i když můžete mít výhrady k experimentování s jazykem i formou.

Tato recenze byla napsána v roce 2002.