Prý jsou dva druhy lidí: jedni umějí a dělají, druzí učí, teoretizují a neumějí. Chtít po teoreticích praktické výsledky by bylo stejně nemoudré, jako nutit praktika teoretizovat. Ale právě to dělají ti, kteří se chtějí od tvořících agýistů domoci článků o teoretické podstatě jejich tvorby. Jistě by nikdo nepřišel za slavným fotbalistou a nežádal ho o sáhodlouhé popisy rozpočítání kroků na hřišti, vybírání toho správného místa v brance či optimálního úhlu pro vstřelení gólu. Místo toho by mu dal míč a řekl: „Kopni.“ Nebo by se ho zeptal na nějaké vydařené utkání. A stejně by ten, kdo se chce o agýismu dozvědět více, měl tváří v tvář agýistovi říci: „Přečti mi něco.“

Jenže náš urychlený a zkratkovitý svět si žádá okamžité informace. Nikomu se nechce zdlouhavě zjišťovat, každý chce ihned vědět. Protože „kultura“ je něco, co lidem nestojí za dlouhé objevování. Musíme rovnou vědět, co je dobré a co je špatné. S čím ztratíme čas a co nás nezklame. V tom právě spočívá základní omyl v přístupu k agýismu. A také ke „kultuře“ a životu obecně. Asi nikdo by se nešel podívat do slovníku, co je to kuře kung-pao nebo gyros. Prostě by ochutnal. A přežvykuje cizokrajný pokrm, udělal by si vlastní názor. Ale málokomu již stojí za námahu ochutnat agýismus, či jiný umělecký směr. Jednoduše se podívá do slovníku a nalezne.

Ale co? Jaká by byla definice kuřete kung-pao? Přinesla by vám stejné poznání jako návštěva restaurace? Dost těžko. Co byste jejím prostřednictvím poznali? A měli jste vůbec zájem něco poznat, když jste s tímto vědomím začali listovat slovníkem? (Mimochodem - je ve slovníku vždycky všechno tak, jako ve skutečnosti?)

co je to agýismus?

Každý den se na celém světě odehrává nekonečný počet malých i velkých lidských příběhů. Některé jsou banální a bezvýznamné, jiné potenciálně zajímavé a další ovlivňují životy obrovského množství lidí. Některé jsou dokonce uzavřené pouze v našich myslích. Ale všechny mají něco společného: dějí se lidem a lidé je prožívají a vnímají. Přemýšlejí a povídají si o nich.

Každý někdy přemýšlí. Každý si občas položí otázku, týkající se nějaké události jeho života. A když někdo narazí na zajímavý příběh, věc či událost a rozhodne se je zachytit ne proto, aby lidem vnutil svou představu, ale proto, aby jim přiblížil zajímavou událost a poskytl námět k přemýšlení, tvoří v duchu agýismu.

Agýista má tedy tu jedinečnou výhodu, že nemůže být špatně pochopen! Protože jakékoli zamyšlení a jakýkoli závěr, který si uživatel jeho textu udělá, je správný. Správný v tom smyslu, že je jeho vlastní, jedinečný, osobní a prožitý. Agýista přinesl téma k zamyšlení a ostatní se zamysleli a prožili.

Agýismus je tedy zároveň tvorba a její přijímání. Oba procesy jsou pouze různými stranami téže mince, které nelze od sebe oddělit.

proč tvořit agýismus?

Kdyby se nestalo každý den tolik inspirujících událostí a příhod hodných naší pozornosti, nebylo by potřeba nic tvořit. Jenže ono se pořád něco děje. A my stále hloubáme nad mnoha věcmi a občas si něco prostě nemůžeme nechat pro sebe. Protože člověk nemůže být takovým sobcem, aby to ostatním neřekl. Aby se nepodělil. Konec konců – náš zorný úhel je omezený a něco by nám mohlo uniknout. Proto se musíme navzájem upozorňovat na zajímavé momenty, které by jinak mohly neoprávněně projít bez povšimnutí a zapadnout.

proč číst agýismus?

Protože náš zorný úhel je omezený a mohlo by nám něco uniknout. Protože potřebujeme neustále něco nového k zamyšlení. Protože chceme být součástí dění.

jak tvořit agýismus?

Vezměte syrové vejce a mrštěte jím vší silou o podlahu. Vezměte broušenou sklenici a prohoďte ji zavřeným oknem v patnáctém patře. Nebo si to alespoň představte. Ten malý okamžik, kdy se začne vejce tříštit o podlahu či když sklenička narazí do skla a na všechny strany se rozjedou malé prasklinky, zastavený ve vaší hlavě a přenesený do vaší tvorby je nefalšovaný agýismus. Zachyťte moment, který má potenciál zaměstnat vaši mysl, na delší dobu, než kterou trval!

jaké jsou výrazové prostředky agýismu?

Ve válce, lásce a agýismu je všechno dovoleno.

a co témata agýismu?

Není žádné tabu. Co jiní považují za tabu, je agýisty probíráno přednostně.

jaké je agýistovo publikum?

Každý, kdo je jen trochu ochotný nechat se vtáhnout do problému, a také všichni ostatní.

co je to literární trip?

Můj vlastní agýismus, zažitý na základě prožitku agýismu někoho jiného.

agýistická performance – co, jak a proč?

Správný agýismus je pochopen správně, pokud je prožit, promyšlen a vychutnán. To si každý projde individuálně, ale na živé performanci má publikum možnost vdechnout něco z kreativního ducha agýismu. Dané dílo totiž znovu vzniká v neopakovatelné atmosféře konkrétního místa a okamžiku. Ač napsáno a tisíckrát v soukromí přečteno, stejně má při veřejné performanci nový rozměr a obohatí jak publikum, tak performery právě onou unikátní aurou, která při agýistické performanci vzniká.

censura…

Co je to?

teorie?

Proč o tom mluvit, když to můžeme dělat?

improvizace, prostředí?

To je agýismus!

každý má svůj agýismus?

Agýismus si každý pochopí jinak, ale přece správně. A to právě proto, že si ho pochopil po svém. Proto má každý svůj vlastní agýismus, a pokud se vám něco zdálo trochu jinak, než byste to napsali sami, vytvořte agýismus znovu a tentokrát po svém! Jen do toho! Od toho agýismus je – aby inspiroval, inspiroval a zase inspiroval!

proč nemají agýisté rádi literární soutěže?

Protože každý má svůj agýismus a nikdo nemůže ostatním vnucovat svůj názor schovaný pod rouškou „odborné poroty“. Kdo se účastní soutěží, chce být vysoce ohodnocen jakousi autoritou, čímž agýista nanejvýš pohrdá! Subjektivní názor je od toho, aby se projevil v agýismu. Každý agýismus je vynikající, protože inspiruje. Agýisté dělí tvorbu na „pro mne vysoce inspirativní“ a „pro mne zatím málo inspirativní“. Jiná kategorie neexistuje a vytvářet nanicovaté žebříčky zlatých, stříbrných a bronzových děl je zbytečné! Co neinspiruje mne, inspiruje jiné. Proto nejvyšší a jedinou pochvalou je pro agýistu tvorba ostatních, inspirovaná jeho agýismem. A to se na soutěžích nedělá.

Agýista může být potěšen vysokým hodnocením své tvorby neagýistou, může převzít nějakou cenu (zvláště pokud je spojena s finanční odměnou), ale nikdy sám žádný svůj výtvor do soutěže nepřihlásí!

proč by měli tvořící agýisté psát teoretické články o agýismu?

Protože každý by měl alespoň jednou za život udělat něco naprosto zbytečného a neužitečného!