„Pečujme tedy o styl co nejvíc, jen musíme vědět, že se nic nesmí dělat kvůli slovům, protože ta byla vynalezena kvůli věcem; nejvíc si z nich zaslouží pochvalu ta, která nejlépe vyjádří naši myšlenku a způsobí v mysli soudců to, co chceme.“ Marcus F. Quintilianus (citováno z knihy Základy rétoriky, Odeon Praha 1985)

Domnívám se, že styl je otázkou celé osobnosti a jejího přístupu ke světu – je výrazem toho, jací opravdu jsme. Ale i styl se dá předstírat. Od lidí, kteří se velmi dobře přizpůsobili své masce, to může být dokonce přesvědčivé. Kolikrát však už takovým způsobem jazyk ztratil téměř úplně jak důvěru lidí, tak schopnost o něčem vypovídat! Má-li tedy být styl něčím více než jen vypočítanou hrou na efekt, nezbývá mu nic jiného kromě toho, že bude vycházet z věcí a z myšlenek, z našeho autentického způsobu interakce se světem a pobývání na něm. Stát se ovšem tím, kým jsem, není vůbec jednoduché; až příliš rádi se často považujeme za někoho úplně jiného. Přesto ve vší té náročnosti zůstává základní směr jasný, ba srozumitelný přímo selským rozumem: totiž že slova tu jsou pro věci a pro myšlenky, hlavně však že nikdy slovo nemůže nahradit věc či myšlenku.