Rok je abstrakce a nic víc. Trošku fyzické reality do ní třeba vneseme, když si někde venku při pohledu na Slunce představíme, že před půl rokem jsme byli na jeho opačné straně. Avšak to platí o každém dni, stejně jako o každém dni platí, že se může stát pro náš život naprosto osudovým, resp. že může být jeho dnem posledním. Na rozdíl od narozenin, jejichž hlavním smyslem je oslavit výročí našeho příchodu na svět, nám Silvestr pouze říká, že jsme zase o rok blíže smrti a zase o rok víc poznamenáni životními strastmi. To je snad dobrý důvod k jakési kontemplaci, k pohledu na život z ptačí perspektivy, nezdá se však, že právě něco takového by mohlo, resp. mělo vyvolat vlnu opileckého nadšení, s jakou se v tento den zpravidla potkáváme.

Zavádějící je běžná představa o smrti starého a zrození nového, o něčem podobném návratu k počátku. Existují nejrůznější vznešené spekulace nebo představy přímo inherentní těm či oněm kulturám, jež se zabývají myšlenkou věčného návratu téhož; myslím, že je to určitě fascinující (zvláště z hlediska estetického) pohled na svět, nicméně z hlediska obyčejné, každodenní zkušenosti, která má na nás nejsilnější vliv, je to příliš odtržené od života. Nový rok nás prostě nevrací do mládí, a jestliže si ho opravdu chceme malovat jako malé dítko, jež během dvanácti měsíců zestárne k smrti, měli bychom si připustit tu spoustu definitivních mrtvol, uplynulých roků, ležících za námi. Spolu s tím všechna předsevzetí, která jsme si dali a jež jsme nesplnili, všechny iluze, na nichž trváme, ačkoli jsme v nich byli už tisíckrát usvědčeni ze lži, všechen ztracený čas a absenci nějakého hlubšího smyslu našich životů. Je velice pravděpodobné, že se Silvestr tak urputně oslavuje právě proto, aby člověk ohlušil to vtírající se bilancování a aby mohl snadno vykonat nový nástup do bezduché všednosti.

Možná by bylo lepší chápat Silvestra znovu víc jako jméno a nikoli jako výjimečný den našich bezútěšných a stále dokola se otáčejících (s cynicky přehlíženými ztrátami) roků. Já osobně bych určitě upřednostnil oslavu jmenin nositele tak půvabného a starobylého jména před slavnostmi konce roku. Posezení s blízkými, jehož důvod tkví v blízkosti samotné, je asi i ten nejvhodnější způsob, jak uctít bilanční čas a hledat v něm pravou cestu dále.

Budete-li chtít za rok slavit konec roku 2004, přeji vám v tom hodně štěstí. Nejsem škarohlíd a doufám, že ani moralista. Víno vyprchá, laciné efekty zábavné pyrotechniky se rozplynou a po jednom, bezvýznamném dni se opět sejdeme v obyčejném chaosu života, ať už jsme slavili či nikoli.