Když byl Rudolf Zahradník před rokem či dvěma hostem mé alma mater v rámci výročních přednášek konaných k poctě J. L. Fischera, zaujalo mne jeho přesvědčení, že doba polyhistorů, umělců, kteří jsou zároveň vědci, a všeobecně vzdělaných esejistů se zase vrací a je před námi. Znělo to zvláště přesvědčivě nejen díky tomu, že předvedl své encyklopedické vědomosti, ale zejména proto, že jasně a srozumitelně shrnul všechny základní principy moderní chemie do krátké přednášky. Nebylo vůbec zapotřebí být specialistou, aby mu člověk porozuměl; každému se díky slovům profesora Zahradníka otevřel prostor chemie k úvahám, totiž jako myšlenka, kterou lze později obohacovat podle zájmu další četbou a vzděláváním. Pokud se obor bere tímto způsobem a nikoli jako hromada faktů určených k memorování, je přístupný polyhistorovi a esejistovi.

Já sám jsem chemik, nicméně krom chemie se dlouhodobě a intenzivně zabývám filozofií, teologií, dějinami a především uměním, zvláště literárním. Literární časopis TÉMA, jehož nulté číslo právě otevíráte, jsem založil proto, abych vytvořil určitou neoficiální a přívětivou platformu pro esejistické přemýšlení nad literaturou a nad vším, co s ní souvisí. Vítám jakékoli příspěvky od kohokoli, pokud splní čtyři základní podmínky: a) budou se týkat literatury, b) budou mít vysokou kvalitu, c) nebudou příliš krátké či příliš dlouhé, d) autor by mi měl o sobě dát malý balík informací, jenž umístím na konec časopisu do zvláštní rubriky O autorech. Byl bych velmi rád, kdyby se tady objevovaly příspěvky odborníků i neodborníků, kdyby se z tohoto časopisu stala první vlaštovka polyhistorické budoucnosti (literatura vlastně polyhistorii svým způsobem předpokládá).

Nulté číslo je zatím čistě můj pokus o tvarování celého projektu; zavedl jsem některé rubriky, jež by se mohly stát pravidelnou součástí časopisu. Každé číslo bude postavené kromě různých článků, recenzí atd. na jednom tématu, které vždy ohlásím dopředu a k němuž by se mělo shromáždit co nejvíce úvah, pohledů a postřehů ze všech stran, od kohokoli, kdo bude chtít přispět. Kromě toho počítám s tím, že se tu bude objevovat vlastní tvorba, ať už poezie nebo próza, ať už má nebo od někoho jiného. Zatím jsem zařadil na konec časopisu objemnou přílohu, ve které bude vycházet na pokračování mé drama Vitellius.

Přeji příjemnou četbu a doufám, že za dva měsíce se na tomto linku setkáte již i se svými vlastními články – tématem prvního čísla bude samizdat včera a dnes.

Boris Cvek